Rekonstrukcí a přestěhováním do nové budovy na Bratislavské ulici se pro Muzeum romské kultury v Brně konečně otevřela perspektiva vybudování stálé muzejní expozice. Je pro ni určeno celé jedno patro, kde budoucím návštěvníkům představíme důležité události z dlouhé historie Romů, jejich putování Evropou a světem, tradiční řemesla a jiné způsoby obživy, setkávání a střetávání se s majoritou i nejtragičtější období, které ještě mnoho současníků pamatuje – holocaust Romů v době druhé světové války – jako snahu o jejich fyzickou likvidaci z důvodu odlišnosti rasy. Stálá výstava ukáže staré a bohaté tradice romského života, hodnoty, kterými obohatili evropskou kulturu, zejména hudbu.

Celé předchozí období – od vzniku muzea v roce 1991 – jsme se snažili při mnoha cestách do terénu najít a posbírat všechno, co se uchovalo z tradičního způsobu života Romů. Jezdili jsme proto na výzkumy hlavně do slovenských romských osad, kde se věci mnohem déle uchovávají a kde se také žije tradičnějším životem. Ale navštěvovali jsme i romské rodiny v Brně a na nejrůznějších místech celé republiky, kde se způsob života po přestěhování do českých zemí samozřejmě zcela proměnil, i když rodinné tradice a některé zvyky zůstávají téměř všude stejně zajímavé a starobylé. Podpora Nadace rozvoje občanské společnosti – Evropského společenství nám umožnila dokumentovat život Romů v Polsku a Bulharsku.
Problémem z hlediska muzejního je, že Romové v minulosti nelpěli na majetku, neuchovávali věci po svých předcích (v tom jim bránila a dodnes brání také tradice a zvyky spojené s odchodem člověka z pozemského světa), navíc při kočovném způsobu života s sebou ani nemohli mnoho věcí a vybavení převážet. Na rozdíl od jiných muzeí jsme tedy neměli možnost shromáždit věci prastaré nebo vysoké finanční či umělecké hodnoty, ale význam pro nás mají i předměty, které odrážejí například staré techniky tradičních romských řemesel, osobité zpracování věcí převzatých z „gadžovského“ prostředí, ale uzpůsobených vkusu a životu v romských domácnostech; oděvy, skladba jejichž součástí a barevnost vypovídají o vkusu a představách o kráse romských žen a mnoho dalších předmětů, které Romové v minulosti užívali nebo vyráběli pro svoji potřebu nebo na prodej. Podařilo se nám vytvořit sbírku starých i současných fotografií, z nichž řada má velkou dokumentační hodnotu. Dále vedeme např. fondy oděvů, výrobků tradičních řemesel, zejména kovářství, kotlářství a košíkářství (zdokumentovány jsou také některé jejich technologické postupy). Budujeme také sbírku výtvarných prací, které Romové, většinou bez výtvarného vzdělání vytvořili pro sebe a nejbližší okolí. Mají pro nás velkou cenu jako dokument – často zpodobňují výjevy z tradičního života, ale také vnitřní názory jejich tvůrců. Výjimečné místo ve fondu výtvarného umění zaujímá kolekce obrazů, dřevořezeb a soch z pískovce Rudolfa Dzurka, ale také obrazy profesionálních umělců; například velká plátna ak. malířky Míly Doleželové. Obsáhlá je i sbírka listinných materiálů k průběhu dějin Romů, i když zde ještě zůstává mnohé neprozkoumáno.
Nechceme, ani nemůžeme připravovat stálou expozici sami, jen v úzkém okruhu odborných pracovníků muzea a několika málo spolupracovníků, když jsou zde téměř rovnoměrně zastoupeni Romové i Neromové. Chceme, aby to bylo muzeum romské, ne muzeum o Romech, konzultujeme naše záměry s širokých okruhem lidí nejrůznějšího zaměření odborného, ale hlavně s romskými pamětníky, o kterých si myslíme, že by do toho, o čem bude vyprávět stálá expozice, měli mluvit.
Počátkem února proběhla široká diskuse nad návrhy architektů o tom, jak si představují po výtvarné stránce expozici i nad úvahami pracovníků muzea, čím tuto expozici naplní, co všechno budoucím návštěvníkům představí z dějin Romů a co zajímavého ukážou z jejich kulturních tradic. Bohužel se zúčastnilo jen velmi málo z těch, které jsme pozvali, včetně zástupců romské reprezentace. Ale Ti co přišli, mluvili od srdce a jejich rady, a zejména zkušenosti těch starších, jsme pozorně poslouchali. A debata byla někdy i bouřlivá. I když není možno samozřejmě všechny rady a doporuční použít přímo v expozici, zůstanou zachovány pro budoucí generace v našich zápiscích a zvukovém záznamu celé diskuse.
Mnoho Romů si již dnes uvědomuje, že jejich tradiční kultura rychle mizí – staří ji už mladým nepředávají, mladí mívají jiné zájmy, a tak není, kdo by v ní pokračoval a rozvíjel ji v současnosti. Muzeum bude sloužit k uchování a zaznamenání těchto tradic, bude místem, kde se mladí (ale i starší generace) dozvědí o minulosti svého národa, prastaré historii a kulturních tradicích, které ovlivnily i majoritní kulturu. Snad jim to pomůže uvědomit si svoji lidskou hodnotu a přihlásit se ke své etnické identitě – příslušnosti ke starobylému romskému národu. Stejně tak bude stálá expozice sloužit jako zdroj objektivních informací pro většinovou společnost, aby konečně přestala vidět Romy očima předsudků, tradovaných klišé a zdůrazňovaných negativ a dostala jiný rozměr pohledu obohaceného právě o uvedená pozitiva života Romů.
Vytvoříme z muzea místo, kde se celá společnost bude sekávat na nejrůznějších akcích, které budou představovat rozličné kultury, jež se vzájemně obohacují a učí nás žít ne vedle sebe, ale spolu.
Problémem zatím zůstává financování – další velká finanční částka již v roce 2000 určená na dostavbu a vybavení muzea, zůstává pro nás dosud „nedobytná“ na ministerstvu financí. Požádat o ně totiž musí Magistrát města Brna jako vlastník objektu a rovněž investor nákladné rekonstrukce objektu, financované také ze státního rozpočtu. Celé vyřizování je velmi zdlouhavé a nepružné. Jsme přesvědčení, že i tyto překážky se v letošním roce podaří vyřešit a práce na expozici muzea budou rychle pokračovat.
Již dnes, i když Vás zde prohlídka expozice ještě nečeká, můžete navštívit v muzeu řadu akcí, na které pravidelně upozorňujeme v Romano hangos – přednášky, výstavy, kulturní akce. Vaše děti sem mohou chodit každé pondělí odpoledne do výtvarné dílny, kde se o ně pečlivě starají studentky Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně.
Budete-li chtít s muzeem spolupracovat, zapůjčit nám, darovat či prodat předměty, fotografie, dokumenty ze starší doby, případně si třeba jen zavzpomínat na staré časy (zvyky, tradice) a dovolíte nám vaše vzpomínky nahrát, najdete nás na adrese:
Ilona Lázničková
Muzeum romské kultury, Bratislavská 67, 602 00 Brno.
Tel.: 545 581 206, 545 571 798.
e-mail: sekretariat.mrk@posta.cz