Na svých cestách za prací se setkávám s lidmi při reportážích, rozhovorech, anketách, a tak mám možnost slyšet názory nejen Romů, ale i Čechů. V rámci projektu Open Society Fund – Škola pro všechny – jsem se zúčastnil několika besed na základních školách v ČR. Cílem projektu bylo vyvolat zájem rodičů o vzdělání svých dětí a zlepšit přístup pedagogů k romským dětem.

Při těchto besedách jsem poznával, jak přistupují někteří pedagogové k romským dětem. Setkával jsem se i s takovými řediteli škol a pedagogy, kteří nám patřičně dávali najevo, že toho litují, že nás tam vůbec pustili. Poznal jsem, že jsou orientováni jen jedním směrem. Nechtěli slyšet názory Romů, kteří získali vzdělání; nezajímalo je, jak pro ně bylo těžké něčeho ve společnosti dosáhnout. Takoví ředitelé a pedagogové by si měli uvědomit, že Romové byli ze společnosti násilně vyháněni, majorita se je vždy snažila spíše izolovat než zapojovat do svého rámce, a proto Romové nešli s vývojem civilizace, tedy ani se vzdělávacím systémem! Myslím si, že by bylo vhodné, aby pedagogové poněkud odlišovali svůj přístup k dětem romským od přístupu ke „gadžovským“ dětem. Romské děti vyrůstají v jiné kultuře, kde jsou jiné tradice, zvyky a myslím si, že české školství není na romské děti vůbec připraveno. Musím však ocenit snahu, když zřizuje zvláštní školy většinou pro romské děti. To však problém neřeší, protože se to netýká pouze romských dětí, vždyť v ČR dnes žije daleko více národnostních menšin, než tomu kdy bylo. Vhodnější by bylo, kdyby se změnily zastaralé osnovy základních škol a přistoupilo se k multikulturnímu vzdělávání dětí.
Při besedách jsem poznal, že chyba je i na straně romských rodičů. Skoro vůbec nejeví zájem o prospěch svého dítěte ve škole, málo komunikují s pedagogy. Dítěti naslouchají, jen když si stěžuje na třídního učitele nebo na diskriminaci a rasismus ve škole. Myslím si, že by rodiče měli vyžadovat po dítěti výsledky i plnění zadaných úkolů. Měli by vést dítě k tomu, aby pracovalo samostatně a bylo samostatné. Dále by měli rodiče v dítěti pěstovat sebevědomí, aby mělo vůbec možnost respektovat své učitele a spolužáky. Rodiče by se měli také snažit vzbudit ve svých dětech zájem a touhu po vzdělání, jinými slovy touhu po zařazení se do společnosti.
Projevy diskriminace a rasismu na školách si pedagogové z velké části vysvětlují jinak. Soudí je jen jako běžné potyčky mezi dětmi, a tak stejně to vysvětlují dětem a jejich rodičům, kteří se s rasismem a diskriminací ve škole potýkají.
Myslím si, že škola by měla mít pro tyto případy zvláštní osnovu – osnovu proti rasismu. Ta by představovala Romy ostatním dětem v pozitivním světle, třeba literaturou o životě Romů, o jejich osudech, o jejich kultuře. V hodině hudební výchovy by celá třída mohla zpívat romské písně, a tak se vzájemně poznávat, tolerovat a multikulturně vzdělávat.
Gejza Horváth