BRNO – Ústav sociální péče pro tělesně postiženou mládež budí v mnoha lidech představu něčeho hrůzného. Je vnímán jako ghetto, kde jsou dívky a chlapci zavřeni před světem. Ústavem sociální péče je i brněnská Kociánka.

„Jsme velmi nespokojeni s tímto názvem, protože do ústavů sociální péče se dnes velmi tepe, ať už oprávněně nebo neoprávněně. A Kociánka jako taková ústavem není. Měli bychom se jmenovat Centrum ucelené rehabilitace. Oficiální název nás u veřejnosti poškozuje,“ tvrdí ředitel Kociánky Jiří Podlucký. Název je však daný zákonem a moderní zákon o sociální pomoci nebo sociálních službách zatím chybí.

Brněnská Kociánka slouží všem postiženým dětem bez rozdílu. Je jedno, jestli je české, nebo romské. „Máme tu i jednu vietnamskou holčičku,“ poznamenává ředitel. V současnosti má 450 klientů ve věku od tří do 26 let, kteří jsou zapojeni do tří programů. Nejvíce klientů je v programu denní docházky, kdy dítě žije v rodině a na Kociánku jen dojíždí. Druhá největší skupina je v týdenním programu – přes týden je na Kociánce a alespoň na víkend jezdí domů. Nejmenší část klientů je v programu s celoročním pobytem. Jsou to především děti z velkých vzdáleností, z neúplných či dysfunkčních rodin, případně ty, které rodiny nemají.

Jednou z věcí, kterou si na Kociánce nejvíce považují, je léčebná rehabilitace. „Předčíme jí snad i obdobná zařízení ve Francii, Švýcarsku a Německu,“ chlubí se ředitel. Působí tady šest kvalifikovaných lékařů – šéflékařem je neuroložka Helena Zemanová. Právě neurologická péče je velmi důležitá, většina dětí totiž prodělala dětskou mozkovou obrnu. Nácviku pohybových dovedností slouží např. i balonkový bazén (podobné jsou v supermarketech).

Chlouba Kociánky je nový rehabilitační bazén. Pro ortodoxní plavce by moc nebyl, teplota vody se totiž pohybuje kolem 31 stupňů Celsia. Poměrně vysoká teplota je nutná pro uvolnění svalů. Zvlášť těžce postiženým slouží malý bazének s ponorným dnem.

Rehabilitaci napomáhá rovněž centrum tvořivé činnosti: při arteterapii se využívá různých výtvarných technik, které slouží například k rozvoji jemné motoriky prstů. Významnou roli hraje muzikoterapie s hudebně pohybovými hrami. Činnost centra obohacuje dramatická výchova v oborech jako je pantomima, tanec, rytmika a přednes. Při rehabilitaci se používá rovněž zvířat – koní při hipoterapii a psů při canisterapii. Snad nejvhodnější podmínky pro hipoterapii dětí z Kociánky jsou ve středisku Březejec, které bylo vybudováno v padesátých letech za peníze Čechoameričanů z Chicaga na Vysočině mezi lesy u rybníka.

Na Kociánce se však o klienty nestarají pouze po zdravotní stránce; je tady také systém škol. Nejmladším slouží mateřská škola; dále existuje speciální základní škola s programem běžné základní školy, zvláštní školy a pomocné školy. Pro ty nejhůře postižené je otevřena rehabilitační třída.

Dalšímu vzdělávání slouží soustava středních škol a dvanáct učňovských oborů. Učí se v nich také žáci ze škol pro zdravé děti. Tělesně postižení se mohou na Kociánce vyučit v oborech textilních, elektrotechnických, mechanických (zámečnických) zahradnických či brašnářských. Soustavu středních škol tvoří rodinná škola, praktická rodinná škola, tříletá ekonomická škola a pětiletá obchodní akademie.

S rehabilitací tělesně postižených z velké části souvisí i jejich zájmová činnost. Na Kociánce působí Tělovýchovná jednota tělesně postižených. Kulturní činnost se v největší míře soustředí do samosprávného klubu Pinus Nigra (Černá borovice), který si vedou obyvatelé Kociánky sami. Zvou si známé umělce, účastní se i kulturních akcí ve městě spolu se zdravými dětmi. „Proč by tu měli být zavření? Jen ať jdou ven. Snažíme se, aby měli stejné možnosti jako jejich vrstevníci, aby byli samostatní,“ vysvětluje ředitel Podlucký. Kociánka spolupracuje s Centrem volného času v Lužánkách, s kulturním domem Semilaso v Brně-Králově Poli (mládež z Kociánky tady dělá také pořadatelskou službu).

Státní ústav Kociánka úzce spolupracuje s různými neziskovými organizacemi. Například počátky křesťanského sdružení Archa sahají právě sem, kde vznikla krátce po listopadu 1989, a vyvíjí tady spoustu svých aktivit. Ač zařízení z větší části financuje stát, významná je rovněž pomoc dárců sdružených v Kruhu přátel Kociánky. „Jenom z rozpočtu nemůžeme vyžít. Ani v západní Evropě nemá sociální sféra peněz nazbyt. Díky našim přátelům se podařilo zajistit elektroencefalograf, zařízení pro léčebnou rehabilitaci, rotopedy, a dokonce i zrychlení výtahů v pavilonu pro nejvíce postižené,“ podotýká ředitel.

Ve svých aktivitách se Kociánka otvírá i veřejnosti. Jednou z příležitostí, kdy lidé z venku mohou blíže poznat, co se tady děje, budou oslavy Dne dětí. Uskuteční se 30. května pod názvem Dobrý den, Kociánko a celý areál bude ten den otevřen veřejnosti. Lidé tak budou moci vidět i tamní skleníky, kde klienti pěstují třeba citrusy anebo orchideje. Roman Růžička