Vláda podporuje vydávání asi dvanácti národnostních periodik, z toho čtyři romská a sice: čtrnáctideník Romano hangos a měsíčníky Romano kurko, Amaro gendalos a Kereka. To není určitě málo a dá se říci, že vláda je vůči romským periodikům oproti jiným národnostem opravdu vstřícná. Vláda žádnou jinou národnost nepodpoří více než v jednom periodiku, kromě romských.

Peníze, které má pro tento účel k dispozici, jsou rozděleny podle pravidel, která nejsou tak zcela jasná. To nechť čtenářům, budou-li chtít, vysvětlí orgán za to odpovědný, to je Rada vlády pro národnosti.
Každé vydavatelství musí vyjít s tím, co má k dispozici, nebo sehnat další peníze. Přičemž financování z jiných zdrojů má činit nejméně 30 procent z dotace vlády, a je tedy nutnou podmínkou pro využití vládou poskytnutých peněz. To je obecně platné pravidlo pro všechny prostředky, které vláda poskytne i pro jiné účely než jen pro národnostní tisk. Přibližně můžeme říci, že na každý jeden milion Kč musí vydavatelství sehnat 300 000 Kč. Sežene-li méně, nemůže všechny poskytnuté prostředky využít a část musí vrátit. Nesežene-li vůbec nic (a to je unikát pouze jediného periodika) mělo by vydavatelství vrátit všechny peníze. Toto je železné pravidlo, které ukazuje, jak je vydavatelství aktivní. Je to jedno z kritérií hodnocení periodika. Zdá se však, že není dodržováno, protože je to požadavek právě u periodik mimořádně náročný, přiznávám. Většina se s ním však dokáže vypořádat. I Romano hangos.
Obecně je známo, jak lze další peníze sehnat: prodejem periodik a předplatným, které čtenáři uhrazují, obratnou a aktivní politikou zaměstnanosti při zaměstnávání redaktorů, dopisovatelů, projekty, podávanými na adresy různých nadací apod. A přitom šetřit, šetřit na každém kroku. Je to těžký a náročný úkol, který je nutno provádět po celý rok, s výsledkem vždy dosti nejistým.
Při vydávání čtrnáctideníku, což je případ Romano hangos, stačí vládní dotace na vydávání pouze po dobu asi sedmi měsíců v roce. Může se stát a stalo se již, že vydavatelství sežene jen tolik prostředků, že je nuceno v posledních dvou měsících roku přejít z úsporných důvodů na měsíční periodicitu. To není nesplnění podmínek, daných vládou, nýbrž nutnost, proti které ani donátor nemůže mít žádné námitky. Letos toto nebezpečí nehrozí.
Tištěné periodikum musí mít určitou aktuálnost, čtrnáct dní je skutečně maximální prodleva, dál už ztrácí na své aktuálnosti. To je hlavní důvod, proč napříště z tištěných periodik bude podpořeno pouze to, které předloží důvěryhodný a splnitelný projekt na týdeník, maximálně dekádník. To je nepochybně legitimní požadavek, který nemá nic společného s diskriminací. Zvítězí vydavatelství, které takový projekt předloží a prokáže také, že je schopno ho splnit. Ostatně to se přece právě nyní prokazuje. Je to jenom svobodná soutěž.
Karel Holomek