Za účasti zástupců pěti evropských zemí proběhla ve dnech 25. až 28. dubna v Praze mezinárodní konference na téma Implementing European Anti-Discrimination Law (viz název článku). Těmi zeměmi byly Bulharsko, Lucembursko, Španělsko, Velká Británie a Česká republika jako hostitelka. Několik expertů z Bruselu, Holandska a Maďarska doplnilo fórum účastníků.

V podstatě šlo o výměnu zkušeností a posouzení momentálního stavu právních norem týkajících se boje proti diskriminaci mezi zeměmi, které již v Evropské unii jsou, které se připravují na vstup (ČR) a které o tento vstup budou nepochybně usilovat v delším časovém úseku.

Šlo o navýsost odbornou konferenci. Zabývala se právním upřesněním pojmů, které s diskriminací nejrůznějšího druhu souvisejí: přímou a nepřímou diskriminací, hranicí mezi tím, co ještě diskriminací není a co už je, nejrůznějšími druhy pronásledování, způsobem vedení sporu a tím, čemu se v odborné terminologii říká „důkazní břemeno“.

Evropští experti vyslovili řadu doporučení, jak by tento antidiskriminační zákon měl vypadat a účastníci pěti zemí poukázali na současný stav jejich legislativy. Nejde jen o plané cvičení v rétorice, navíc vedené jen anglicky. To byla zřejmě příčina toho, že mezi 60 účastníky byli jen tři Romové – jeden z Maďarska a dva z ČR. To je jistě důvod k zamyšlení: pro organizátory i pro Romy.

Zato aktivní účast právních expertů z Rady vlády pro lidská práva a ministerstva spravedlnosti, některých občanských organizací i nezávislých soudců z ČR, mne naplnila uspokojením. Tento zákon bude v povinné výbavě právních norem všech zemí a členů EU, a je tedy jasné, že už v krátké době se stane právní normou i pro ČR. Tím odpadne řada nejasností v hodnotících postojích úřadů, a to dokonce i těch, které jsou pod vedením samospráv a které se vymykají mnohdy z toho, co už státní správa přijala za své.

Důkazní břemeno, o němž se zmiňuji, bude nyní na straně toho, kdo diskriminuje. To znamená, že ten, kdo bude podezřelý z diskriminace, musí prokázat, že nediskriminuje. To bude úplné novum i v soudní praxi a naši soudcové i vyšetřující policisté budou stát před nepříjemným oříškem, který jim dává jasnou směrnici, z níž nebude možné jen tak lehce uniknout a dát přednost předsudkům a tlaku okolí. Určitě to přispěje k lepšímu hodnocení důkazů při trestním řízení soudcem. V budoucnu by mohlo být objektivnější a spravedlivější, než jak se s ním setkáváme někdy s údivem ještě i dnes. Karel Holomek