V Mladé frontě dnes ze dne 9. září Milan Knížák volá: „Nežebrat u státu“ a má na mysli vznikající divadla, kulturní časopisy, malíře apod., kteří jsou těmi žebráky, zatímco on se svou galerií a jiná muzea žebrat mohou, protože mezi nimi a ostatními je velký rozdíl. Asi v tom, jak se dozvídáme, že muzea a galerie tvoří kulturní infrastrukturu, zatímco kulturní časopisy nikoliv. Svatá prostoto! Panu Knížákovi by spíše slušelo mlčet ve věci, v níž sehrává naprosto stejnou roli jako ti, které se snaží kritizovat.

Pan ministr Dostál mu v tom zdatně sekunduje když praví: „Odpustíme si různé festivaly, časopisy a podporu literatury a budeme držet peníze pro kulturní infrastrukturu.“
Nehodlám se s panem ministrem ani s panem Knížákem přít o tom, co je a co není kulturní infrastruktura a co do ní patří. To oni vědí stejně dobře jako já. Problém je v něčem jiném.
Mocný muž, jímž bezpochyby ministr je, rozhoduje o tom, co podpoří a co nikoliv, jakoby mu instituce, v níž uplatňuje svoji sílu, patřila. Kupodivu stále vše funguje postaru a primitivně. Hraje roli i to, kdo je panu ministrovi milý a kdo nemilý.
Pan Knížák je mu milý, ačkoliv je slonem v porcelánu – i tom kulturním. Redaktoři literárních časopisů slony v porcelánu nejsou, zato jsou dosti kritičtí. A to se musí potrestat!
Trpí kultura a v dalších důsledcích i tolerantní a demokratické vztahy ve společnosti.
Karel Holomek