Všichni víme, že po volbách máme novou ministryni školství a možná se ptáme, jak se bude situace ve školství vyvíjet dál. Na rok 2002 bylo uvolněno ze státního rozpočtu na vzdělávání národnostních menšin 15 milionů Kč a na rok 2003 se tato částka navýší o pět milionů. Ale zda budou tyto finanční prostředky uvolněny, je otázkou budoucnosti, neboť nyní je nejpalčivějším problémem situace škol v záplavových oblastech.

Položme si tedy otázku: přinese změna ministryně nějaké novinky v souvislosti se vzděláváním romských dětí? Mnozí určitě odpoví, že ve školství došlo již ke změnám za předchozích vlád, tak jaképak další změny? Vždyť ministerstvo v minulosti jednalo vstřícně vůči různým iniciativám bojujícím za zlepšení výuky romských dětí! V mnoha školách s jejich větší koncentrací již pracují vychovatelé – asistenti učitelů, dříve romští pedagogičtí asistenti, byly zřízeny přípravné třídy, kde jsou děti připravovány na vstup do školy. Prostřednictvím občanských sdružení Nová škola, Humanitas – Profes, Step by Step romská iniciativa či Hnutí R aj., na jejichž činnost hojnou mírou přispívá i ministerstvo školství, mají učitelé šanci vzdělávat se v oblasti romistiky. Pro potřeby škol byla vydána i romská literatura (asi 40 titulů). Vznikla Romská střední škola sociální v Kolíně a studijní obor sociální práce na Evangelické akademii v Praze 4, jejichž první studenti letos odmaturovali. Byla zřízena Církevní základní škola Přemysla Pittera pro romské žáky v Ostravě. Na ministerstvu školství máme od roku 1997 svou zástupkyni Bc. Albínu Tancošovou a od letošního roku Milana Kováče, DiS.
Ministerstvo vydalo alternativní učební osnovy pro romské žáky, podle nichž mohou učitelé zvláštních (dnes již mnohde speciálních) škol vyučovat (pozn. autorky – z 500 oslovených škol jich podle alternativních osnov učí pouze osm!) Co chtít víc?
V praxi je však skutečnost jiná. Přede dvěma lety začaly školy získávat právní subjektivitu, to znamená, že za všechno, co se týká školy, zodpovídá ředitel. Na jeho rozhodnutí záleží, přijme-li či nepřijme-li asistenta učitelů, který se bude věnovat romským dětem a spolupracovat s jejich rodiči. A v tom vidím první problém. Pokud je to osvícený člověk, který sleduje romskou problematiku a má zájem o vzdělávání romských dětí, určitě bude usilovat, aby měl ve své škole romského asistenta. Pokud se však na místo ředitele dostane člověk poznamenaný myšlenkami asimilace romských občanů z dob totality a odmítá přijmout integrační politiku současné vlády, nastává veliký problém. Všemi prostředky se bude bránit přijmout romského asistenta. Proč? Vždyť romské dítě je jako každé druhé, všichni jsme občané jednoho státu, platí pro nás stejné zákony! Proč tedy nějak zvýhodňovat Romy! A takoví ředitelé u nás ještě jsou. Neomezení páni své školy. Ministerstvo nemá pravomoc jim poručit. Může pouze doporučit, aby romského asistenta přijali a potom záleží jenom na jejich libovůli, zda toto doporučení akceptují či nikoliv.
Další problém: přípravné třídy jsou zpravidla zřizovány při zvláštních či speciálních školách. Po ukončení přípravné třídy většinou žáci zůstávají na těchto školách, i když podle vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně by měli nastoupit do základní školy. Na zvláštní škole už totiž mívají sourozence a pro rodiče je výhodnější, když nemusí další dítě dovádět do jiné školy. Ve vícečlenných rodinách to ani není prakticky možné, protože by to časově nezvládli. Romští rodiče jsou zvyklí doprovázet děti do školy i ze školy, aby jim někdo neublížil. Ředitelům zvláštních škol to vyhovuje, vždyť snahou každého je udržet si co největší počet žáků, aby uchoval chod školy.
Těch problémů by se dalo najít mnohem víc. A měli bychom na ně upozorňovat. Na jedné straně je proromská politika státu, na druhé straně jde o to, jak je tato politika uplatňována v praxi. Bylo by dobré upozornit na tyto problémy novou paní ministryni a s její pomocí hledat řešení k nápravě věcí stávajících.
Daniela Cincibusová, Čáslav