Drahoslava Pawlitová

V skrytu plném blažeností a něhy
naplněné noci, bylo utvořeno
nechtěné a nečekané dítě
ženě alkoholičce.

Postavena před realitu
táže se sama sebe,
co s ním, jak se ho zbavit,
odložit nebo snad …?
Nechce domyslet.

Tázat se plodu
co na to řekne, proč?
Vždyť není člověk
a kdo o něj stál?
Nemá žádné práva!

Omyl, chce se mu řvát,
jen umět mluvit,
za práva se rvát.
Mám právo žít,
dělat lidem radost
oplácet dobré dobrým …

Dejte mi šanci!
To jsou má práva
i když o život
jsem se neprosil.

Odložila dítě zubožené,
týrané hladem a nemocí,
sotva měsíc staré
do sirotčince,
pro děti osamělé
v naději, že tam mu bude líp,
než jí břemenem.

Zřekla se jej a neznala nic.
dostalo jen jméno
dítě nechtěné, výplod neřesti.

Kde hledat děti bezejmenné
zbavené práva dýchat, smát se
něčí rukou zardoušené
to je přece vražda!
Trestuhodné odsouzení.

Kdo bude soudit
ty, jež vraždí plody interrupcí?
Ti jsou bez viny,
činí tak ve jménu práva
života a smrti.

Jak zní Hippokratova přísaha
a souvisí interrupce s ní?
Ptám se za ty děti,
které už nikdy nepromluví
já, svědomí všech …