V řadách strážníků Městské policie v Liberci pracuje již dva roky čtyřiadvacetiletý Rom Martin Torák. Naši redakci zajímalo, jaké jsou jeho dosavadní zkušenosti, a proto jsme jej požádali o krátký rozhovor.

Proč jste se rozhodl pracovat u městské policie?
Chtěl jsem sám sobě dokázat, že takovou práci zvládnu a dát příklad ostatním Romům, že mohou bez problémů pracovat v městských organizacích. Přijetí však nebylo jednoduché. Musel jsem projít školou a sám prostudovat mnoho materiálu. Čekaly mě psychotesty, fyzické prověrky a závěrečné pohovory, při nichž byl přítomen i psycholog. Nejprve jsem pracoval jako pochůzkář, nyní patřím mezi ty, kteří jezdí ulicemi Liberce v automobilu. Stále se však musím vzdělávat. Prověrky na ministerstvu vnitra probíhají každé tři roky, a to znamená, že musím znát veškeré právní předpisy včetně novel.

Co se vám na vaší práci líbí?
Víte, dříve jsem neměl tušení, jaká je práce strážníků, že je velmi náročná a někdy i nebezpečná. Agresivita lidí stoupá už také proto, že mohou beztrestně slovně napadnout člověka v uniformě. Nyní mám na práci strážníků zcela jiný názor. Dostávám se do kontaktu s mnoha lidmi, znám prostředí jak romských, tak českých rodin a umím při řešení nejrůznějších problémů reagovat.

Máte někdy ve službě strach?
Samozřejmě, jako každý. Nikdy nevíme, jak zareaguje provinilec při řešení přestupku nebo trestného činu. Mám dvě děti a manželka má občas obavy o mé zdraví. Ale když se nám podaří přistihnout při činu třeba vykradače aut, jako před časem na sídlišti Broumovská nebo zachránit člověka před sebevraždou, mám dobrý pocit.

Co by bylo potřebné podle vašeho soudu na práci městské policie změnit?
Myslím, že v podvědomí lidí stále převládá názor, že městská policie je od toho, aby jenom nasazovala botičky a přitom netuší, že v případě ohrožení či nebezpečí mohou volat také linku 156, což je telefonické spojení na městskou policii.
Mám také dojem, že se všeobecně v našem státě nectí uniformy. V jiných státech budí respekt a žádný občan si s nimi nedovolí diskutovat nebo dokonce protestovat. Městští policisté v zahraničí mají větší pravomoci a nikdo je neuráží a nenapadá. Přístup veřejnosti stále není dobrý a myslím si, že jsme stále nepřekonali zvyky z předrevoluční doby, kdy policisté byli všemocní. Nyní, když slouží lidem, stále v nich převládá pocit, že se jim musí mstít.

Co byste vzkázal ostatním Romům?
Aby neměli obavy pracovat ve státních, okresních nebo místních orgánech. Pokud budou chtít, mohou hodně dokázat a ostatní společnost je přijme jako právoplatné občany.
Převzato ze Zpravodaje liberecké radnice