Už ten pojem sám. Není to příliš troufalé, používat jej s vědomím, že existuje spousta poctivých úředníků, jejichž krédem je upřímná a vstřícná služba občanovi? Nevím. Dobře však vím, že vedle toho existují konkrétní důkazy zvůle, jež by si zasloužila i výraz ostřejší.
V ČR stále platí stereotyp bývalé komunistické moci, že úředník je všemocný a není tu ke službě občanovi, nýbrž k jeho hrozbě, aby občan byl za všech okolností poslušný. Takový způsob nakládání s občanem ukazuje až na systémovou závadu – a to už je horší. Není-li tomu skutečně tak, pak případné selhání úředníka bychom mohli pokládat za pochybení, které systém nepřipustí a ztrestá. Jenže systém bohužel přehmaty připouští a chybující úředníky netrestá. Zažíváme to denně a kritika jde i z Evropy, dokonce jednou z podmínek našeho vstupu do EU je zlepšení chování úřednického stavu k občanovi. K tomu by měly přispět i zákonné úpravy zjednodušující byrokratické úkony k dosažení nejrůznějších cílů občanů.

Vztah úředníků k příslušníkům nepopulárních menšin je pak vůbec nejhorší. Romové vedou před ostatními bezkonkurenčně.
Jen dva příklady pro názornost; mají svůj rutinní průběh bez ohledu na místo děje. Proto není třeba být konkrétní v osobách a místech. Mohu je dodat, bude-li někdo chtít.
Bytový odbor radnice:
Přichází Romka neurčitého věku a je zřejmé, že právě čeká dítě. Určitě ne první. Manžel v kriminále. Před čtyřmi lety dostala „přístřeší“. Zemřelo jí tam jiné dítě. Hygienické podmínky pod psa. Je vidět, že tato žena je teď úplně na dně. Ptá se, jestli má šanci získat aspoň trochu lepší byt. Žádost podala již před čtyřmi roky.
Přítomná úřednice jí odpoví: „Paní, kupte si byt jako já. A vůbec, buďte ráda, že vás nevystěhujeme, protože máte dluhy na nájemném.“ A basta!
Závěr: Vinna není úřednice, ale starosta radnice, že připustí, aby měl takového zaměstnance na tak choulostivém místě radnice. A to nikoliv pouze pro jeho aroganci, ale hlavně proto, že je to úředník, který svému starostovi nenavrhuje žádné programy a perspektivy zlepšení tohoto stavu. Robot místo úředníka by splnil svoji funkci lépe – nebyl by aspoň sprostý.
Policejní inspekce ministra vnitra:
Inspekce má šetřit podezřelé okolnosti násilné smrti Roma na policejní služebně, který tam proskočil oknem. Takový nesmysl! Můžete si představit na jeho místě romského mladíka, kterého policisté jenom zmlátí, protože se jim odmítl legitimovat a dovolil si správně a podle zákona otázat, jaký mají důvod ke kontrole. Inspektoři uzavřou případ tak, že nikdo z policistů neporušil zákon.
Neznalý občan má představu, že policejní inspekce je vrcholně profesionální orgán a že koná podle hesla padni komu padni. Divili byste se. Zpráva inspekce, kterou dostanete do rukou, je plná rozporů, postrádá důkazy pro vyslovená tvrzení, žádná rekonstrukce činu, jestli vůbec smrt toho člověka mohla být uskutečněna tak, jak je popisována a jestli to je vůbec v technických možnostech toho místa a výkonu usmrceného, který měl proskočit oknem, jehož dvojitá okenní tabule byla zvnějšku neporušena. Laik nalezne tolik rozporů, že je vůbec s podivem, že si inspektoři mohou myslet, že jim to projde. Mohou. Většinou jim to skutečně projde. Arogance spočívá v tom, že se tak nakládá se smrtí člověka a vyšetřováním jejích příčin. Je to Rom a kriminálník k tomu, tak s ním zacvičíme. Pravda, trochu jsme to přehnali, ale to se stává.
Závěr: Orgán pro vyšetřování policistů by měl být nezávislý na instituci a jejím personálním obsazení, jehož trestné činy či podezření z nich zkoumá. Při nejmenším by to měl být orgán ministra spravedlnosti a nikoliv domovská organizace policistů, to jest ministerstvo vnitra. Policista přece neshodí svého kolegu a učiní vše pro to, aby ho vytáhl z průšvihu. Všichni policisté v jednom městě se znají důvěrně, mnohdy celá desetiletí. A to nemluvím už o občanské účasti, která by měla být v inspekci obsažena.
Jak to vše změnit? Řekl bych, že je to otázka kultury. Jsme prostě nekulturní! Mnoho z našich úředníků, kteří mohou být leskem, jsou zatím jen bídou naší současnosti.
Karel Oswald