V minulém týdnu, těsně před Velikonocemi, se ve všech celostátních denících objevovaly titulky: „Buzková se zlobí na Jařaba“, „Jařab neposlouchá výtky ministerstva“, „Diskriminace romských školáků“, „Vládní zmocněnec se hádá…“ a tak dále. Příčinou toho všeho byl spor, zda romští rodiče jsou či nejsou vinni tím, že jejich děti navštěvují neoprávněně zvláštní školu, která je pak nezadržitelně handicapuje na celý život.

Není nejmenší pochyby o tom, kdo má pravdu. To však ať si ujasní čtenář, ten je vždy dost chytrý, aby mu nemuselo být úplně vše vysvětleno do detailu.
Uvedu podobný příklad: Když se před několika léty začal prosazovat program romských pedagogických asistentů, přišla za mnou jedna z asistentek a byla celá zděšená rozpory mezi romskými a neromskými (promiňte mi ten výraz) žáky na té její škole, které vyúsťovaly v pouličních bitkách. Když jsme se snažili tu věc s příslušnou paní ředitelkou posoudit a najít slušné řešení, docela jsem žasnul nad názorem dámy, která byla hlavou té školy: „Nikdy tu nebyly žádné problémy. Ty se objevily až s novou romskou asistentkou!“
Pozorný a vnímavý čtenář té paralele mezi tvrzením paní ministryně a paní ředitelky porozumí.
Protože už dlouho vedu neúprosný a také dosti neúspěšný boj s ministerskými úředníky jistého druhu (určitě neházím všechny do jednoho pytle), zajímalo by mne, kdo přivedl paní ministryni do tvrdé pozice vůči vládnímu zmocněnci pro lidská práva.Už to samo bylo od ní neprozřetelné. Kdo jiný má nejlepší přehled o lidských právech než právě vládní zmocněnec? Ta otázka má svoje opodstatnění, protože může osvětlovat cesty, jakými dosáhnout úspěchu v boji se zatvrzelými úředníky, kteří vždy vědí své. Natož vysoce postavení činitelé!
Jestliže paní ministryně dospěla k tomuto názoru po zralé úvaze, pak ať poděkuje sama sobě za případný propad. Jestliže však poslechla radu nějakého svého úředníka, pak by si v případě toho propadu, který ji stejně nemine, měla urychleně udělat pořádek na pracovišti. Znám dost lidí na ministerstvu školství, kteří by jí takovou radu nedali. Kdo jí tedy poradil?
A pro nás Romy a obyčejné občany pořád platí, že všude sedí ještě dosti žab na pramenech. Obvykle se schovávají za něčí záda. A my o nich nevíme!

Karel Holomek