PRAHA – Již pátý ročník světového romského festivalu Khamoro (Sluníčko) prosvítil ulice a koncertní síně Prahy. V hlavním městě tak od 26. do 31. května opět zněly tóny romských hudebních špičkek z celého světa. Nebyl to však jen jazz a tradiční romská muzika, co lákalo Pražany. Ke Khamoru patří i výstavy a semináře, které možná nejsou tolik viditelné, ale jsou taktéž zajímavé.

Oficiálně byl festival zahájen v pondělí 26. května odpoledne na Staroměstské radnici. Den předtím však již proběhl křest CD Khamoro spojený s koncertem skupiny Bengas. Semináře byly zaměřeny na tři témata. Pondělní (v galerii AMU) se věnoval romské hudbě. Nešlo jen o u nás nejvíce známou muziku evropských Romů. Pro mnohé objevný byl například příspěvek o hudbě Romů v arabském světě, který přednesl Michel Elefteriadés z Libanonu.
Seminář o romském holokaustu se symbolicky konal v prostorách Židovské náboženské obce. Někteří pamětníci zavzpomínali mimo jiné na vzájemné kontakty Židů a Romů v době nacistické okupace. Součástí semináře bylo promítnutí dvou filmů. Z produkce Muzea romské kultury to byl dokument To jsou těžké vzpomínky, který na jednotlivých osudech připomíná pronásledování Romů v českých zemích. Slovenský film To ta trať zase ukazuje nasazení Romů na otrocké práce na Slovensku.
Poslední seminář se zaměřil na terénní práci neziskových organizací. Také tady převažovaly věcné příspěvky, které ukazovaly, jak se ten který problém kde řeší. Vzhledem k částečnému časovému i programovému překrytí s konferencí o holocaustu v Berlíně tentokrát na seminářích v rámci Khamora chyběly romské i české politické osobnosti. To se promítlo do úrovně seminářů kladně. Politické projevy byly nahrazeny věcnými příspěvky. Lze říct, že úroveň seminářů ve srovnání s uplynulými ročníky stoupla.
Nedílnou součástí Khamora jsou výstavy. Ve Francouzském institutu byla v úterý otevřena výstava dětských kreseb Co mi doma vyprávěli. Jak název napovídá, šlo o kresby inspirované vyprávěním starých Romů o tom, co zažili za války. Obrázky školáků z východoslovenských Jarovnic si dokáží získat srdce i obdiv těch, kdo je vidí. V průběhu vernisáže zazpívala Emílie Machálková, moravská Romka z rodu Holomků, písně, které jsou s genocidou Romů spjaty: půvabnou písničku Čhajori Romaňi a Aušvicate hi kher baro.
Příjemným zážitkem byla výstava snímků fotografky a novinářky Jany Tržilové. K fotografování Romů ji přivedlo to, že opouštěli Českou republiku, aby se někde pokusili získat azyl. „Nikdy jsem neměla žádné problémy, když jsem je fotila. Mají přesně takovou míru temperamentu, která mi vyhovuje,“ poznamenala na adresu Romů. O tom, že se cyklus fotografií z romského prostředí zdařil, vypovídají samotné snímky. Je z nich vidět, že Tržilová dokázala splynout s prostředím, kde fotila natolik, že zmizelo i obvyklé pózování. Její snímky inspirovaly britského hudebníka Jaze Colemana ke zkomponování Concerta Grossa. Tato skladba na motivy romské lidové hudby měla premiéru v londýnské královské opeře Covent Garden v roce 2001.
Cyklus tří jazzových koncertů byl tentokrát zasvěcen nejslavnějšímu romskému jazzovému muzikatovi Djangu Reinhardtovi. Mnohé kapely, které na Khamoru vystupovaly, se jím inspirují: francouzská Note Manouche, německá I Gitanos a nizozemská The Lagrené Ensemble. Každá z kapel dokázala na svém koncertu zcela zaplnit jazzový klub Reduta.

Přílohu pro vás připravili:
Gejza Horváth, Jana Kabeláčová a Katka Danyiová