Dnes je mi 60 let, život jsem poznal, ochutnal a životem jsem už vyčerpán. Životem jsem šel nejen po cestách krásně vyasfaltovaných, vydlážděných, po kobercích, ale i po kamenitých, posypaných štěrkem, trnitých a klikatých. V životě jsem poznal zklamání, nemoci, hrůzy, tragédie, ale i štěstí, radost, pláč, lásku, žárlivost, závist a nenávist. Vodu, vzduch, slunce jsem bral jako samozřejmost a neuvědomoval jsem si, že to je jiná síla, jiná moc, na které se nepodílím, a s kterou nemohu hnout. Než jsem dospěl k názoru, že existuje moc a síla, které svět patří, má cesta byla dlouhá, na které jsem prohrával a jen málokdy vyhrával.

Štěstí mě potkalo, až když jsem poznal Boha. Můj život se stal lepší, lehčí, spokojenější. Víra v Boha šlechtí můj charakter a mé myšlení. Lidi vnímám jako své přátele a místo v mém srdci mají i ti, kteří mě nenávidí. Vím, že i oni byli dobří lidé. Jejich dobroty však někdo zneužíval natolik, že v nich vyvolal nenávist. Nenávist má svou historii, je to nestvůra, která putuje svobodně světem. Kořeny nenávisti sahají až na začátek lidských dějin, když Kain zabil svého bratra Ábela. Ábel se stal obětí příčiny nenávisti, závisti a žárlivosti. Nic se nezměnilo. I dnes je tomu tak, lidé závidí těm úspěšnějším jejich společenské postavení, bohatství, jejich úspěchy, krásu, štěstí, lásku, a tak sami lidi vyvolávají mezi sebou rozbroje na celém světě.

Z nenávisti mezi lidmi se zrodilo staleté nepřátelství, masové popravy, znásilňování, vyhánění lidí z jejich domovů, zapalování a drancování jejich domů, ničení vesnic, úrody, vraždění, lynčování a střílení lidí na potkání. Nenávist je světová epidemie, rozděluje lidi věřící v jednoho Boha, rozděluje národy, společenství, rodiny a přátele. Z nenávisti roste terorismus a rasismus. Nenávist zatáhla různé země do masové genocidy lidí jen proto, že byli „jiní“. Lidé zaujatí proti jiným rasám trvají na svých názorech, překrucují a přehlížejí fakta. Sami jsou přesvědčeni o tom, že ti, kdo se od nich liší (ať jsou to černí, žlutí, šikmoocí, nemocní, postižení nebo jinak sexuálně orientovaní lidé), nemají žádnou cenu a je škoda je živit. Svůj záporný postoj k odlišným lidem často přenášejí i na své děti. Ježíš Kristus lidem kázal: „Milujte svého bližního, milujte své nepřátele.“ Lidé pochybující, nevěřící, nevědomí a neznalí, odmítají ideu lásky k nepřátelům jako beznadějně idealistickou a nepraktickou myšlenku.

Abychom zkrotili nenávist mezi národy, společenstvími, rodinami, přáteli, měli bychom jejímu původu porozumět. Měli bychom sami nabídnout ruku k přátelství, k lásce, a tak se vymanit ze začarovaného kruhu nenávisti. Jan Červeňák, Praha