V jednom malém městečku, v jednom malém kraji jedné malé země se lidé rozhodli, že chtějí vědět, jaké to bude, až jedno malé městečko, v jednom malém kraji v jedné malé zemi bude patřit do regionálněpolitického útvaru, který je velký mezi jinými velkými útvary na jedné velké planetě v jedné velké sluneční soustavě. A nebyli to lidé ledajací. Byli to lidé, kteří se i v té malé zemi cítí malincí, menší než ostatní – byly to ženy-matky. Ženy, které kromě toho, že vychovávají jiné malé lidi = děti, a tedy pracují na mnoho úvazků, se také zajímají o dění ve společnosti. Mimo jiné i proto, aby ti malí lidé, kteří jsou nyní v jejich péči, vyrostli do lidí velkých, které jiní nepřehlédnou a nebudou je odsouvat na vedlejší kolej.

Pozvaly tedy ženy-matky někoho, kdo věděl mnohé o ženách a mužích, o Evropské unii a o tom, jak muži svým arogantním mocenským postojem k ženám ztrácejí hodně ze své vlastní přirozenosti a ze svého vlastního blahobytu. Vždyť nejlépe se mají Švédové a Švédky a Dánky a Dánové, kteří mají největší zastoupení žen ve veřejných funkcích. Diskuse byla vedena v tónu porozumění. Nebylo tvrdých odpůrců jasných pravd. Přednášející muž, který měl přehled o dění v oblasti rovných práv mužů a žen, si rozuměl s ženami, které asi nejvíce pociťují nerovnost svého postavení ve společnosti vůči mužům. Do tohoto okamžiku bylo vše jako v pohádce.
Pak se řeč stočila na finance z Evropské unie a ženy vyjádřily svůj názor na tok peněz do činností Bohu libých. A za devatero řekami a devatero horami se začala stahovat mračna – „mateřská centra nemají peníze, protože všechny peníze z fondů jdou na řešení romské otázky… Romové jsou vidět – my ne.“ A muž pravil, že se vše děje ve shodě s optikou vidění světa „oni jsou jiní než my. Oni mají problém, my jsme v pořádku. Chceme jim pomoci.“ V okamžiku, kdy si musíme přiznat, že máme problém my sami, začneme mlžit a zastírat. „My jsme přeci v pořádku. V našich rodinách nedochází k násilí na ženách a dětech, v našich rodinách vydělává žena a muž stejně. V našich rodinách…“
Nevím, zda slova „moudrého starce“ u cesty za devatero horami dolehla k uším poutníků na cestě do Evropské unie. Sedla jsem si na krajnici, trochu unavena. Malí neslyší malé. Ženymatky žehrají na Romy, že jim mohou „vyfouknout“ peníze z Evropy. I v USA bylo hnutí za volební právo žen zpomaleno strategií, kterou přijaly bílé ženy – do kampaně nezapojily ženy jiné barvy pleti. My a oni. Až pochopíme, že my a my, možná se přestaneme bát a možná najdeme směr, kudy dál…
(k setkání organizovanému jedním z mateřských center v ČR na téma Co přinese Evropská unie nejen ženám)

Jolana Novotná