Jak aspoň na krátkou dobu vytvořit příjemnou a veselou atmosféru v místě, kterému se jindy lidé spíše vyhýbají? V berounském Bronxu, čtvrti, která nemá příliš dobrou pověst, se o to pokusili lidé z občanského sdružení Lomikámen společně s místními obyvateli. Šance pro Bronx znamenala pro řadu lidí ve složité životní situaci příjemně strávené nedělní odpoledne. Ale nejen to.

Šance pro Bronx je název projektu, který rozsahem daleko přesahuje nedělní kulturní akci. Lidé v berounské čtvrti se jedno odpoledne dobře bavili, dopad celého projektu má být ale z dlouhodobého hlediska mnohem větší. Místní občanské sdružení Lomikámen se rozhodlo intenzivní terénní prací pomoct konkrétním lidem dostat se z tíživé životní situace.
Na začátku května se podařil první krok – získat vhodného terénního pracovníka. Milan Kroka pochází z lokality, pro kterou se postupně vžil nelichotivý název Bronx. Mezi lidmi je dobře známý, jako vynikající hudebník už má respekt svých potenciálních klientů. Nedělní akce Šance pro Bronx celý projekt symbolicky odstartovala.
„Naším cílem bylo na situaci v Bronxu strhnout pozornost. Rozhodli jsme se pro zábavné odpoledne, to je asi ten nejpřirozenější způsob jak oslovit lidi,“ přibližuje základní myšlenku Michal Štingl, který stojí za celým projektem.

Když vás jinde nechtějí...
Ve vnitrobloku bývalých dělnických činžovních domů vystoupily tři hudební skupiny, hrající převážně romskou hudbu. Program doplnily ukázky tradičních tanců a řada soutěží pro děti. Už od začátku akce bylo jasné, že v lokalitě se nebudou zdaleka bavit jen místní obyvatelé. Přijeli i známí a příbuzní z okolí. Celý program končil až po šesté hodině večer, řada přítomných by však ráda pokračovala dál. Po přerušení plánované hudební produkce se v jednom z oken přilehlého domu objevil reproduktor a bez problémů na program navázal.
Děti byly ze soutěží nadšené, zapojovaly se opakovaně i poté, co došly připravené odměny. Situaci zachránil stánek se zmrzlinou, kde vítězové za získané poukazy dostávali zmrzlinu zdarma. Soutěž pro mladé zpěváky museli pořadatelé pozměnit, protože zájem a výkony dětí byly takové, že nebylo možné je jakkoli hodnotit.
Spolupořadatelem akce bylo občanské sdružení Beroma. Společně s lidmi z Lomikamene se zaměřují především na děti a snaží se zmírňovat dopady situace v Bronxu. Místní děti nemají možnost navštěvovat kroužky jako jejich vrstevníci, protože ty jsou ve většině případů placené. Dalším důvodem je prostý fakt, že je vzhledem k jejich bydlišti neradi vidí v jiných částech města.
Děti tak většinu dne tráví v ulicích kolem své lokality, lidi si stále víc stěžují na jejich chování. Bylo pouze otázkou času, kdy se mezi nimi objeví drogy. Prostor pro své působení dostalo sdružení Beroma v budově bývalých kasáren, kde od dubna probíhají pravidelné kroužky pro děti. Zájem je velký, v současnosti sem pravidelně dvakrát týdně dochází asi třicítka dětí a přicházejí další.

Šance pro děti
„Po nedělní akci k nám přišlo dalších dvanáct dětí, naše vystoupení se jim moc líbilo,“ říká Iveta Podroušková ze sdružení berounských romských žen Beroma. „Je škoda, že takovou příležitost neměly děti už dřív. Místo, kde by mohly trávit volný čas, chybělo, většinou byly na ulicích. Zájem mají i rodiče, problém je ale v tom, že spousta dětí k nám nemůže docházet, bydlí daleko a rodiče mají strach pouštět hlavně ty menší samotné. Do budoucna se budeme snažit, abychom je mohli nějakých způsobem svážet, zatím je to ale moc nákladné.“
O problému s drogami mezi mladými ví Iveta Podroušková své: „Ti starší nemají moc příležitostí, jak trávit volný čas. Dost často je nechtějí pustit do zábavních podniků ve městě, zůstávají proto někde venku. Pokud jsou na drogách, dělají jen problémy. A tak to jde pořád dokola. Byli jsme se do některých z těch podniků podívat, mě s kamarádkou už znají, ale když jsme tam přišli s mladými, nebo třeba s kamarádkami, které jsou z Bronxu, řekli nám, ať je necháme venku. Jsme rádi, že můžeme pracovat aspoň s těmi menšími, možná se díky tomu nedostanou do stejné situace, jako jejich starší sourozenci.“

Jaroslav Valůch
autor je spolupracovníkem Člověka v tísni