Obávám se, že špatně zvolená režie galaprogramu Khamora poškodila všechny zúčastněné: nejvíce asi muzikanty, ale i diváky a moderátory pořadu. Galaprogram Khamora byla totiž jedna velká diskotéka. Ta sice znamenala obrovskou zábavu pro mnoho mladých lidí, kteří by se stejně tak dobře bavili na jiné diskotéce s výraznou skupinou pop music.

Romský rámec dokreslovala používaná romština ve vystoupeních souborů a skupina mladých romských chlapců a dívek, kteří (zřejmě na základě režijního úmyslu) tančili mezi všemi diváky. Dlužno říci, že tak činili daleko kultivovaněji než všichni ti divoce poskakující hoši a dívky. Když jste se podívali pozorněji, zjistili jste, že takto se neprojevoval žádný mladý Rom nebo Romka, ti se jen živě a radostně pohybovali v rytmu hudby, to bylo přijatelné a příjemné.
Dobře chápu úmysl pořadatelů vtisknout galaprogramu Khamora takovýto rámec. Určitě to byla snaha učinit prezentaci romské kultury přitažlivější i pro širokou veřejnost. To nepochybně také znamenalo příznivější finanční výsledek.
Netroufám si říci, že to bylo dobře, nebo špatně. V hledání cesty k poznání, co to je romská kultura, to nebylo šťastné řešení. Spíše znamenalo příklon ke komerci a reflexi na současný pop. V tom hluku, na němž se nejvíce podíleli diváci, unikala pozornost potřebná k zamyšlení, šance k prožití zážitku. Organizátoři si musí vybrat: prezentovat romskou kulturu, byť ne zcela autentickou, ale dosti populární pro veřejnost hlavně způsobem podání a obratnou režií, nebo usilovat i o něco podstatnějšího.
Obrovská a jedinečná zásluha Khamora je v tom, jak široce prezentuje do veřejnosti romskou kulturu v době, kdy Romové jsou vnímáni spíše negativně. To je úkol nad míru těžký a záslužný. Nesmí však dojít ke stavu, v němž interpreti nemohou předvést to nejlepší, co dovedou.
I mnohé soubory, které vystupovaly, jsou evidentně poznamenány úsilím o hledání cesty ve svém projevu. Vliv domácích kultur je silný a jen sotva se mu lze bránit. Vždy se bude projevovat, neměl by však být dominantní. Bylo to markantně znát u Stringu z Kazachstánu i Arbatu z Francie. Už jen použitá romština zvýšila úroveň jejich vystoupení o třídu proti tomu, když používali ruštinu. Instrumentální mistrovství některých souborů bylo úžasné. Platí to o slovenské kapele Diabolske husle. To je však jen jedna stránka mince, řekl bych samozřejmá. Přece jen mi v jejich projevu scházel procítěnější odraz peripetií života Romů. Karandila z Bulharska a Fanfare Ciocarlia z Rumunska jsou typickými představiteli autentického projevu romských hudebníků na Balkáně. Naturelu Romů, žijících již delší dobu ve střední a západní Evropě, je ten projev pravda poněkud cizí, ale určitě znamená obohacení. České (slovenské) soubory Čilagos a Bengas v mezinárodní konkurenci obstály. Hrály skutečně s nebývalou chutí a plným nasazením, jak trefně poznamenal autor festivalového programu.
Esmu a Gelem jsem neviděl, protože bylo těsně před půlnocí a musel jsem utíkat na metro, jinak bych tu noc nespal. To by si sice festival Khamoro zasloužil, ale už jen od těch mladších. Tyto soubory jsou jistě skvělé, a Esma vystupovala na Khamoru již podruhé. Škoda, že jejich vystoupení pro pokročilý čas obyčejný divák nemohl sledovat. Moderátorům (Jarce Balážové a Richardu Samkovi) za dané situace nezbylo nic jiného než překřikovat „kolotočovým“ způsobem početný dav fanoušků, kteří je ani příliš neposlouchali. I oni bezpochyby doplatili na zvolenou režii. Bylo to už trochu mimo rámec důstojnosti, jež by přece jen tomuto festivalu slušela.

Karel Holomek

Přílohu pro vás připravili: Gejza Horváth, Jana Kabeláčová a Katka Danyiová