Mnoho romských podnikatelů si stěžuje, že nemohou získat zakázky, a své firmy předkládají jako lék na řešení problému nezaměstnanosti Romů. Prý k tomu stačí maličkost, jen dostat státní zakázky. Někteří podnikatelé však mají důvěru ve své síly a prohlašují, že sice jsou při získávání zakázek problémy, ale jejich firma je dokáže zvládnout. Toto podnikatelské sebevědomí má i Miroslav Tancoš z Nového Boru.

Máte vlastní stavební firmu a vedete také občanské sdružení. Do jaké míry se tyto dvě aktivity propojují?
Jde o dvě odlišné věci. Mám stavební firmu a děláme stavební, výkopové či natěračské práce. Sdružení představuje úplně jinou činnost: pořádáme letní tábory pro děti, kulturní akce. Funguje u nás taneční kroužek. Ale je pravda, že firma do toho částečně vstupuje. Pokud žádáme od města nějaký grant, tak město chce, abychom se na tom také finančně podíleli. Jako podnikatel dávám ten zbytek.

Jak vycházíte s městem, ať už jako podnikatel nebo jako předseda občanského sdružení?
S městem problémy nejsou, přestože jsou tady lidé, kteří si pořád stěžují. Ale ono nejde jenom od města brát. Člověk musí také umět něco nabídnout. A také není možné, aby člověk urážel a napadal představitele města. Naopak, je třeba hledat cestičku, abychom spolu mohli opravdu vycházet.

Nedaleko je Česká Lípa, kde žije hodně lidí v holobytech. Je něco podobného také v Novém Boru?
V Novém Boru jsou holobyty, kde lidé platí 1500 korun. Sociální zařízení je vždycky pro tři rodiny a koupání je na mince. Ale nedá se porovnat holobyt v Novém Boru s Českou Lípou. Tam jsou opravdu nedůstojné podmínky, zatímco tady to vypadá docela slušně.

Spousta romských a nejenom romských firem si stěžuje na problémy se zakázkami. Jak se daří vám?
Podnikatel si musí uvědomit, že už devadesátá léta minula. Fungují výběrová řízení a já musím splňovat jejich podmínky. Mnoho podnikatelů má velké oči. Chtěli by hned ze dne na den zbohatnout. My problémy nemáme. Zaměstnáváme asi sedmdesát lidí, a pokud by se přihlásilo dalších padesát, tak je okamžitě vezmeme. Ale jsou tady podnikatelé, kteří nejsou schopni udržet partu. Romský kopáč potřebuje krumpáč, lopatu a nějaké jídlo. Na jednu menší kopáčskou partu jsou třeba denně takové dva tři tisíce. A někteří podnikatelé nemají ani těch třicet tisíc, aby vydrželi patnáct dní, než dostanou první peníze od zákazníka. To jsou obvyklé problémy romského podnikatele. Nemá dost peněz na to, aby se rozjel.

Uvádíte, že jste schopen zaměstnat padesát lidí. To je tak obtížné je sehnat?
Nemůžu vzít každého. Potřebuji klempíře, pokrývače, zedníky. Firmy si také dávají podmínku, jaké lidi chtějí. Nechtějí třeba vícekrát trestané, protože mají obavy, aby se jim něco ze stavby neztrácelo. A samozřejmě také chtějí odborníky, ne jen někoho, kdo se zapracuje. My na ty podmínky samozřejmě musíme přistoupit. Je to byznys.

Zaměstnáváte víc Romů, nebo Čechů?
Tak napůl. Ve věznici ve Vinařovicích je nějaká magistra Květa Jakubalová, pastorační pracovnice. Po propuštění z výkonu trestu lidi nemají práci a zpravidla ani střechu nad hlavou, ať jsou to Romové nebo ne. A paní Jakubalová mi zavolá, jestli takového člověka přijmu nebo ne. Dá mi o něm nějaké reference a já se rozhodnu. Máme maringotky, kde jsou takové podmínky, že bývalí vězni tam mohou i bydlet. A mám s nimi velice dobré zkušenosti. Nezklamali mě, jsou pracovití.

Na základě čeho se konkrétně v takových případech rozhodujete?
Jde spíše o nějaké morální vlastnosti než o to, za co seděli. Pokud by to byl třeba feťák, který by hodně fetoval nebo pil, tak toho nevezmu. Ve výkopech by mohl překopnout kabel nebo vodu a udělal by větší škodu, než bychom vydělali.

Jméno Tancoš si mnoho lidí spojí s tím, že to byl člověk, který dal Sládkovi pár facek. Co s tím máte společného?
To byl můj bratranec. Já jsem mu jenom pomáhal vyjednávat milost. Myslím, že to nemusel dělat tak emotivně, ale nemohl ty Sládkovy rasistické řeči vydržet. Ale fackami by se to řešit nemělo.

Mělo to nějaký vliv na vaše podnikání?
Mělo. Třeba na Ústecku měl Sládek silnou pozici. Já jsem tam měl dobrou spolupráci s investory, ale od té doby nám přestali dávat zakázky.

Roman Růžička