O původu Romů žijících v Evropě toho nebylo napsáno málo. O něco méně se však u nás píše a ví o osudu Romů, kteří ze své pravlasti putovali do jiných koutů světa. Nedávno jsem se ze článku Avivy Lori, který vyšel letos v červnu v izraelských novinách Haaretz, dozvěděla o neblahém údělu romské komunity na území Jeruzaléma, která se tam podle tvrzení pisatelky usazovala v 18.a 19. století. Domové, tedy Romové, platí na Blízkém východě za nejnižší společenskou vrstvu, o níž koluje mnoho mýtů a nepravd. Dívky jsou předurčeny stejně jako chlapci nejen k žebrání, ale i k prostituci. Běžně se označují výrazem Nawar, což je podle zmíněného článku vulgarita, která v arabštině znamená „černý“ a „necivilizovaný“. Nemají prakticky přístup k základním lidským právům, nemluvě o možnosti vzdělání, bydlení či majetku.

Amoun Sleen je 30letá Romka, která s rasismem ve východním Jeruzalému bojuje od dětství. V článku je vylíčena životní dráha této romské aktivistky, jež měla kuráž vzepřít se společenským konvencím, na které si romská komunita zvykla, a jako jedna z mála vystudovala, aby byla následně schopna svůj národ hájit a povznést. Díky svému zapálení a odhodlání změnit životní podmínky Romů se jí podařilo dát dohromady tým dobrovolníků i profesionálů, kteří pracují ve společnosti Domari. V jejím rámci funguje kromě romského informačního a kulturního centra také škola pro žáky od 6 do 14 let. Úsilí Amoun Sleen však brání mnoho překážek: nedostatek finančních prostředků či nepřízeň úřadů, které jí nyní brání vycestovat do USA, kde má vystoupit na mezinárodní konferenci s příspěvkem o situaci místní romské komunity. Její práci znesnadňuje také odpor samotných Romů, kterým se údajně příliš nezamlouvá, že je vede mladá, neprovdaná žena. U tamních Romů se totiž stále traduje, že vůdcem může být pouze muž.
Na otázku „Proč zrovna vy jediná ze všech Romů?“ Amoun Sleen odpovídá: „Je těžké být Cikánem. Od své babičky jsem se naučila, že když vás svědí kůže, jste jediný, kdo ví, kde přesně vás to svědí. A nám nepomůže nikdo, dokud si nepomůžeme sami. Být Cikánem pro mě znamená totéž, jako být příslušníkem jakékoli jiné menšiny. Nemáte žádná práva, okolní společnost vás diskriminuje a snaží se vás onálepkovat tím nejhorším. Máme dokonce méně práv než beduíni – ti mají alespoň ovce a kozy, ale my nemáme vůbec nic. V celé romské komunitě je asi pět vzdělaných lidí včetně mě.“
A jak na její iniciativu reagují ostatní romské ženy? Některé prý žárlí a pomlouvají ji. Že není vdaná, je možná ten hlavní důvod neporozumění. Amoun říká, že i jako vdaná by pokračovala v této práci, jen by oddělila rodinný život od pracovního. „Mám štěstí, že mě má rodina podporuje, jinak by bylo mnohem náročnější se se vším vypořádat a zvládnout to. Na druhé straně mi ale vlastně tolik nezáleží na tom, co o mně říkají. Hlavní je práce, kterou odvádím. Nedělám to proti nikomu. Snažím se jen klást důraz na pozitiva naší kultury, což přede mnou nikdy nikdo neudělal.“

Jana Kabeláčová
(z materiálů Roma Network)