Konečné výsledky referenda, v němž se 77 procent více než poloviny českých voličů vyslovilo pro vstup republiky do EU, asi mile překvapily nejednoho eurorealistu. Pravděpodobně však byly i důvodem zklamání českých euroskeptiků, kteří by si bývali vybrali odsunutí ČR na periferii sjednocené Evropy nejen politicky, ale i ekonomicky. Z českých celebrit se k tomuto postoji kloní nejen dva předáci ODS Ivan Langer a Martin Říman, ale i někteří interpreti české populární hudby.

Jsme demokratická společnost, o které se dá tvrdit, že od konce komunismu v roce 1989 bezpochyby učinila jakýs takýs pokrok. Svědčí o tom i výsledky historicky prvního českého plebiscitu. Demokratická společnost je společností pluralitní, jež respektuje názorovou různorodost. Proto asi bylo euroskeptickým zpěvákům umožněno vystoupit na slavnostním koncertě, který završil druhý den konání referenda.
Překvapila mne však jedna věc. V první den referenda jsem sledovala Dobré ráno s Českou televizí, v němž byl i přímý vstup z přípravy koncertního pódia. V něm se zpěvák Janek Ledecký dle mého názoru dost neotesaně vyjádřil o referendu a kampaň, která nebyla zrovna nejpovedenější, označil za obdobu agitek, které v padesátých letech oslavovaly tehdejší SSSR. České televizi rovněž sdělil, že chce na koncertu vystoupit už proto, že si nemůže nechat ujít tento kuriózní moment v českých dějinách. Vyslechla jsem si tak názor člověka, jehož národní hrdost mu neumožňuje nadhled či jiný než černobílý pohled, názor člověka, který by se měl dobře i v České republice odloučené od zbytku Evropy. Člověka, který by jistě nepatřil k vrstvám společnosti, jež by na to doplatily ekonomicky i sociálně.
Podobně je tomu asi i s výše zmíněnými předáky ODS, kteří otevřeně vyzývali k odmítnutí EU. Tyto postoje byly a zatím jsou tolerovány, přestože jsou proti politice ODS. A to navzdory skutečnosti, že se jedná o osoby, které v případě příštího volebního vítězství ODS mohou zastávat důležité vládní posty. Erik Tabery z Respektu na to upozorňuje v článku Referendum, které otřáslo Českem (vyšel v týdnu od 16. do 22. června). Rovněž konstatuje, že „vláda namíchaná z tak ideově protikladných, nepoddajných – a přitom svým šéfem ‚tolerovaných? – osobností by byla mnohem funkčnějším slepencem než dnešní koalice.“
S Erikem Taberym bych se ztotožnila v myšlence, že „Češi dostávají historicky unikátní šanci spolurozhodovat o celé Evropě. Jen na nás tedy záleží, jakou podobu budeme chtít kontinentu vtisknout.“
Náš vstup do EU, ke kterému dojde 1. května příštího roku, tedy nemusí přinést jen negativa, na něž upozorňují euroskeptici; může přinést i ovoce, jež můžeme společně kultivovat a pak sklidit.

Jana Kabeláčová