Slyším, že konečně někdo našel dostatek odvahy k tomu, aby alespoň křivdy spáchané na českých Němcích, kteří nebyli po druhé světové válce odsunuti, byly napraveny. Chystá se k tomu česká vláda. Sudetských Němců, kteří žijí v zahraničí, se to týkat nemá.

Proti jsou komunisté, což je příznačné. Ti zastávají vždy laciná gesta, která jim získávají přízeň všech neomalenců. Horší je, že v tom s nimi zajedno jede i místopředseda ODS Jan Zahradil, který to pokládá za otevírání dveří požadavkům sudetských Němců. Bylo by jistě zajímavé znát, jak se k tomuto stanovisku staví celá ODS, určitě demokratická strana? Nečiním si iluze o tom, že by i největší vládní strana sociálních demokratů v tomto směru zaujímala jednoznačné stanovisko, bohužel.
Položím otázku: Bylo vyhnání Němců po válce důsledkem použití principu kolektivní viny? Zcela jistě, to se odváží popírat jen málokdo – a jako takové je toto vyhnání z dnešního hlediska naprosto nepřijatelné. Pak je věcí principu se omluvit, stejně jako to činí všichni demokraticky smýšlející Němci i jejich vládní administrativa a pokládají nacistickou zvůli za hodnou nejen omluvy, ale i odškodnění těch, kteří tím trpěli. Toto odškodnění už probíhá a bez diskusí.
Jestliže odmítáme nejen omluvu, ale i odškodnění těm, kteří nevinně trpěli na straně Němců, pak se chováme bezzásadově a nekoncepčně. U někoho princip odčinění křivd uznáváme, u druhého nikoliv, ačkoliv příčina je stejná a vedla ke stejně tragickým koncům. Je to líbivá politika, která odráží nenávistné mínění, které mezi lidmi panuje i 60 let po válce. Politici se mu snadno a pohodlně podrobují. Proto tím více oceňuji gesto české vlády a v ní postoj USDEU.
Principy by se měly uznávat. Smazávat křivdy, které se staly na základě porušení těchto principů, se musí. Nejsmeli důslední – a to nejsme – můžeme se dočkat všeličeho, a také se dočkáváme.
Příště se totiž může stát, že stejně bezprincipiálně vystoupí politici proti oprávněným požadavkům menšin nebo Romů, které budou odmítnuty s tím, že se jim příliš otevírají šance participovat na životě společnosti a kam by to mohlo vést. Takových signálů ostatně vidíme v naší společnosti ještě příliš mnoho. Jak by ne, když někteří politici si osobují právo rezolutních stanovisek, aniž jim k tomu někdo to právo dal. I když házejí do autu princip, který se jim jaksi nehodí do krámu.

Karel Oswald