|
|
Ohlédnutí za světovým romským festivalem Khamoro
Improvizace je pro mě svoboda
Jan Polyák (45) je kytarista
a baskytarista, narodil se v rodině profesionálního muzikanta, který svého syna zasvěcoval do tajů muziky tak, že sám hrál na harmoniku a syn ho doprovázel na kytaru.
Když bylo Honzovi 13 let, hrál už světové evergreeny, polku, valčík, tango, swing, ale i cikánské melodie. S bratrancem zase hrál v parku skladby od Beatles, Rolling Stones a holky za ním šílely. Už jako kluk dělil muziku na dobrou a špatnou. Učil se odposloucháváním a odkoukáváním. Protože vyrůstal v prostředí dvou kultur, měl možnost poznat rozdíly ve stylech a v harmonii, což poznamenalo jeho hudební vývoj tak, že dnes hraje nejen pop, ale i jazz. „Improvizace je pro mě svoboda,“ vysvětluje, proč inklinuje víc k jazzu, který mu dává velký prostor, aby se mohl projevit a improvizovat. „Sleduji historii jazzu a jeho vývoj, hru a styly jazzových světových osobností, je to pro mě velká škola.“
Jak se ti líbily jazzové dny festivalu Khamoro?
Byl jsem zvědavý na cikánský jazz. V Jazz Clubu Reduta jsem viděl a slyšel vystoupení německých Romů Gitanos. Nástrojové obsazení měli tři kytary, bicí, bonga, piano, baskytara a tři zpěvy. Hráli všehochuť, převážně latinu, převzaté věci, německé šlágry, ke všemu cikánské texty. S jazzem to nemělo nic společného. Kytarista se snažil hrát španělsky, chvílemi to bylo dobré, chvílemi zabrousil do jiných žánrů, třeba i do rocku. Muzika měla úroveň, ale jako jazz by to neuspělo, do Reduty tento žánr nepatří. Bylo to estrádní vystoupení.
Viděl jsem také holandskou romskou skupinu The Lagrené Enseble v obsazení harmonika, kytara, kontrabas, bonga a piano. Opět to nemělo nic společného s jazzem, byl to možná holandský folk, ale nesneslo to ani měřítka cikánské muziky. Hráli valčíky, foxtroty, něco
z cikánské muziky, ale bez nápadu. Muzikanti nebyli vůbec sehraní, byli slabí. Kdyby tam hrála ten večer nějaká naše známá romská kapela, bylo by to lepší. Připadalo mi to, jako když jsem coby dítě hrál s tátou na harmoniku evergreeny před 30 lety. Já jsem ho tehdy doprovázel a on hrál melodii. Gitanos měli ještě nějakou úroveň, ale vystoupení The Lagrené Enseble nesneslo ani okresní měřítka.
Kdo by měl hrát na těchto akcích?
Když jsou to romské jazzové dny, tak by tam měli hrát cikánští umělci na úrovni. Bylo by docela dobré pozvat někoho ze Slovenska. Třeba bratři Kováčovi z Lučence mají úroveň, mají rodinnou kapelu a ti hrají super pop jazz. Nebo jazzoví klavíristé Gabriel Jonáš, Ondrej Krajňak. V ČR máme také špičkové romské osobnosti, například kontrabasisty Jozefa Feča, Antonína Gondolána nebo tenorsaxofonistu Miloše Suchomila. To jsou borci na úrovni. Také v Maďarsku mají romské jazzové osobnosti. Mělo by to prostě mít punc cikánského jazzu.
Neodradí tě to příští rok od návštěvy jazzových dnů?
Určitě je navštívím a potěšil by mě Bireli Lagrene. Když už je to světový romský festival, tak bych čekal světovou romskou osobnost. Pořadatelům se však nedá nic vytknout, kromě výběru interpretů.
Gejza Horváth
Foto: autor
|