Co nás tam čeká? V referendu se ukázalo, že naši občané jsou rozumnější než naši politici. Rozhodně a jasně řekli vstupu ČR do EU své ANO. Nemyslím si, nýbrž vím, že je to dobře, aniž bych si nebyl vědom rizik, která ten krok přináší.

Nejsem si však jist, jak se zachovali Romové. Z náznaků mohu usuzovat, že ne příliš evropsky rozhleděně. Nezazlívám jim to a ani se k tomu nevyjadřuji s pohrdáním. Chápu jejich názor jako projev určitého odporu, který už nabývá rozměru být proti všemu a proti všem, když stále většina nepřistupuje na smířlivý, tolerantní a věcný postoj, který by Romům nejvíce prospěl a po kterém tak všichni touží.
Mnohokrát jsme si v tomto okénku vysvětlili, že vstup ČR do EU má největší efekt právě pro Romy. Tento vstup pro ně znamená naději na zlepšení života. Je pravda, že ten účinek pocítí silněji právě až děti. Ale o to přece nejvíce jde. Na ty se teď nejvíce zaměřme! To je největší a nejsmysluplnější úkol pro romskou rodinu.
Nikdo si nesmí myslet, že to půjde jaksi samo už prostým aktem vstupu. Naopak! Dá se očekávat, že bude třeba více a tvrději pracovat. Jestliže se takové šance objeví, pak je třeba je pevně uchopit a nepouštět je. A možností v tom prostoru bude nepoměrně více než teď.
Také vláda už se nemůže tvářit, že udělala dost pro Romy, protože má pro ně ve společnosti program, který dobrovolně přijala. Musí se ještě postarat o vytváření konkrétních podmínek, aby byl tento program naplněn. Po vstupu už to nebude jen na její libovůli – říká se tomu politická vůle. Bude na ni vyvíjen silný tlak i odjinud a tomu už vláda nebude moci uhýbat.
Ostatně právě teď je tato otázka na pořadu dne: jak docílit toho, aby celkem správně a dobře stanovené programy a plány byly plněny v reálu?
Na každém kroku vidíme a cítíme nedostatky, které překračují únosné meze ve vztazích mezi lidmi a spíše dávají prostor zákonům džungle než zákonům spořádaného demokratického státu. Někteří otcové našich měst dávají průchod své nenávisti a zlobě před moudrým přístupem, který by přinášel dobro a užitek celé obci. Naslouchají radám sucharů, kteří ztratili smysl pro daný okamžik a jeho potřeby.
Věřím, že tomu bude brzy konec. Evropa ve svém středu takové pokleslé a přízemní chování trpět nebude.

Karel Holomek