Starosta města Slaného, vzletně nazývaného královským, se jmenuje Ivo Rubík. Není zbytečné toto jméno uvést v plném znění, protože od tohoto času bude synonymem pravého opaku toho, co si lze pod pojmem starosta představovat. To nepochybně v duchu českého jazyka znamená starat se – a protože je to v obci, starat se o blaho občanů. Pan starosta se postaral jen o pohodlný klid a blaho spořádaných občanů, kteří se cítí ohroženi tím, že přijdou o klid a pohodlí. Ti mu teď jistě tleskají, ale jen do té doby, než jejich klid bude narušen. Právě tímto krokem „vystěhovávání“. Jeho starost o ty nejpotřebnější se soustředila jen na nejtvrdší zákrok, jaký si mohl vymyslet. A také nejpohodlnější. Určitě mu to poradili právníci, ti se vždy tvrdě drží zákona, někdy i zcela nesmyslně v uplatňování jeho pravého opaku. Smyslem zákona není pořádat hon na nejubožejší z ubohých!

To přece nemůže být řešení, byť by na první pohled vypadalo, že je přísně a přesně podle zákona. Právě že přísně a přesně. Svými důsledky tento akt odporuje jiným zákonům, majícím vyšší právní moc, například Ústavě a Listině lidských práv v ní. Zákonodárce rozhodně neměl v úmyslu při uplatnění zákona, aby lidé byli vystěhováváni na ulici a aby tím byly nejvíce postiženy děti, které za nic nemohou.
Pan starosta nemá tak docela pravdu, když tvrdí, že k vystěhování obec přistoupila až poté, co byly uzavřeny splátkové kalendáře, které nebyly plněny a že byl uplatněn i princip „náhradního příjemce“ ze sociálních dávek na nájmy a energie. Dva týdny před tímto krokem jsem ve Slaném byl a s některými Romy jsem hovořil o nebezpečí vystěhování i z příšerné ubytovny Mexiko. Navštívil jsem i vedoucí sociálního odboru paní Zahrádkovou. Romové si na ni unisono stěžují a ty stížnosti leží již nějakou dobu v úřadě ombudsmana. Velmi podrobně jsem hovořil také s bývalým městským terénním pracovníkem Milanem Kotlárem, jehož se město zbavilo pro jeho přílišnou kritičnost. Nu, pak se není co divit. Když neexistuje žádná terénní sociální práce, úředník se chová tak, jak je zvyklý podle hesla dávno známého: Vy jste nám zasolili, i my vám zasolíme! Jak ubohé!
S mnohými romskými rodinami taková jednání nebyla prováděna. Dnes už přece existují příklady, jak takovéto problémy řešit a kdo chce, cestu najde. Jedno je však jisté: tento akt „vystěhovávání“ je jedním z neblahých důsledků selhání reformy státní správy. Na hloupá a ubohá řešení obcí nejsou v současné době dostatečně účinná nápravná opatření.
U občana se předpokládá, že selže, že hledá únikové cesty menšího odporu, u radních zase naopak se očekává, že budou hledat cesty rozumných kroků, pro město užitečných. Proto byli zvoleni a občané to od nich právem mohou očekávat – bohatí i chudí. Město Slaný jde přesně v opačném směru a král ani v dávné minulosti by jistě spokojen nebyl, byť i jeden z jeho spravedlivých byl by takto postižen. Ten přídomek „královský“ městu Slanému nepatří.

Karel Holomek