Sociálka. Je nás dost, kteří jsme na ni odkázáni – co jiného zbývá, když do práce nevezmou ženu, která má více dětí. Tak to bylo i u Natašky.

Nedychtila po majetku, po penězích, ale chtěla hodně dětí, velkou rodinu. Děti miluje, a tak si jich pořídila hned sedm. Poslední porodila v Nitře, při návštěvě manželových rodičů. Měla ještě čas, myslela si, že to stihne doma v Čechách, ale nějak to na ni přišlo dřív. Chudák netušila, co to přinese. V Nitře vystavili dítěti rodný list. Když přijela domů, šla na matriku nahlásit narození dítěte a chtěla, aby mělo české občanství. Tam jí slíbili, že všechno zařídí. Na sociálce, kde pobírala rodinné přídavky, chtěla nahlásit přírůstek do rodiny. A tím začal kolotoč: prý jí nic nepošlou, dokud dítě nedostane české občanství. Nedostala peníze ani na ostatní děti s českým občanstvím. A tak pobírala jen mateřskou 2200 Kč. Za dva měsíce se šla zeptat na matriku, jak to pokračuje. Prý musí čekat. Uběhl další měsíc. Znovu zašla na matriku a dověděla se, že dítěti musí být občanství uděleno soudně, ať si podá žádost. Na soudě si tedy všechno zapsali, a když byla zase pět měsíců bez peněz, vydala se na sociálku, aby jí něco poslali. (Manžel byl v tu dobu ve výkonu trestu.) Dověděla se totéž: bez českého občanství nejmladšího dítěte nic nedostane. Vůbec je nezajímalo, že nemá dát dětem co jíst. Dokonce jí úřednice navrhla, ať dá to nejmenší do ústavu, aby mohla brát peníze na druhé!
Celý rok čekala Nataška marně na zprávu z matriky nebo od soudu. Tam se vymlouvali, že musí počkat, až co pošlou ze Slovenska. A tak napsala na prezidentskou kancelář. Nájem neplatila, jen elektriku z mateřské, tedy 2200 Kč. A na jídlo chodil vydělávat 15letý syn mytím aut. Prezidentská kancelář se přimluvila o vyplacení mimořádné zálohy. Tak dostala šek na jídlo v hodnotě 5000 Kč. Celý rok se u ní nikdo neukázal, nestaral se, jestli děti mají co jíst. Po předání šeku najednou začali chodit. „Co ode mě chcete? Celý rok hladuji, nemám na jídlo, na oblčení miminka. Ani vás nezajímalo, odkud vezmu na sunar? A teď se jdete dívat, co jsem za ty peníze koupila?“ ptala se jich Nataška. Zase se půl roku nic nedělo, a tak šla znovu na sociálku a zase dostala 5000 Kč. Psychicky vyřízená lítala mezi matrikou, soudem a sociálkou. Dva roky trvalo než se to vyřídilo. Peníze sice dostala se zpětnou platností, ale ten dluh na bytě a penále! Skončilo to srdečním infarktem Natašky ve 39 letech. Myslela jsem, že sociálka je tu proto, aby pomáhala slabším lidem, kteří jsou ve špatné situaci, a ono je to naopak.

Markéta Šestáková,
České Budějovice