O našem romském jazyce lingvisté říkají, že je krásný, bohatý a že se za něj nemusíme stydět, ale naopak, máme být pyšní. Já říkám, že je to pravda, ale na rozdíl od nich jsem s ním vyrůstal a žil. Například když jsem se něčeho bál, máma mi řekla: „Madara.“ (Neboj se) a doprovodila to obejmutím, pohlazením, políbením a přitom se na mě dívala laskavýma očima. Z takto doprovázeného slova jsem cítil zázemí, jistotu a bezpečí. A já se opravdu nebál. Takhle bych mohl povídat snad o každém romském slovíčku, protože každé je pro mě důležité a významné. A co tím vlastně chci říct? Že je rozdíl naučit se romský jazyk jako cizí řeč a romský jazyk cítit – narodit se s ním, vyrůstat, žít a myslet v něm. Poprvé se zamilovat, vyznat romsky někomu lásku, radovat se, plakat, být šťastný i nešťastný.

Teorie a praxe
Je dobře, že jsou tady lingvisté, kteří se zabývají romským jazykem. Vážím si jich, protože vím, že jejich zásluhou naše řeč dostává řád, nabývá na důležitosti a roste. Mluvit s nimi o romském jazyce a poslouchat jejich verzi, znamená vidět ho trochu jinak, začít se o něj zajímat, ne jen se jím dorozumívat. Nechci romským lingvistům upírat jejich vědomosti, snahy, zásluhy ani sebevědomí, ale musím říct, že ve snaze pomoci nám Romům zvelebit a zušlechtit jazyk, dělají nevědomky i chyby. Zatímco oni romštinu objevují, ujasňují a učí se ji, pro nás, kteří jí mluvíme dennodenně, je samozřejmostí a přirozeností. Možná, že lingvisté neberou v úvahu to, jakou měli Romové historii, jakým způsobem života žili, že byli vyhnáni z civilizace a z vývoje, a že tím jazyk utrpěl. Zastavil se a nevyvíjel se literárně, vědecky, umělecky ani technicky a dalo by se říct, že se stal na dlouhá léta mrtvým jazykem. Na rozdíl od jiných jazyků, které prošly svým obrozením a vyvíjely se k potřebám společnosti.

Proč Romové nemluví romsky
Dokonce komunisté se snažili dlouhých 40 let romský jazyk sprovodit ze světa a udělat z Cikánů gadže. Musím říct, že v mnoha případech se jim to povedlo. Mnoho Romů nemluví romsky a komunistická snaha o asimilaci Romů byla tak silná, že někteří se za romský jazyk a za svůj původ stydí. I tímto způsobem utrpěla naše řeč. Lingvisté se snaží dostat romský jazyk na úroveň jiných akademických jazyků, a přitom to nejde tak snadno. Nechtějí do něj vpustit žádná cizí slova, a tady dělají podle mne jednu z mnoha chyb. Náš jazyk se musí vytvářet přirozeně, jako ostatní jazyky a přijímat i nová mezinárodní slova. Vždyť čeština také přejala hodně slov z angličtiny, například television – televize, radio – rádio, meeting – mítink, supermarket – supermarket, second hand – second hand. Když se Romové začali seznamovat s civilizací, vývojem vědy a techniky, přebírali také nová slova, která denně slýchali: fotoaparát/foťák – fotoaparatos/foťakos.

Kukanda, divanda, očanda
Lingvisté chtějí necitlivým způsobem zachovat romský jazyk naprosto čistý, a proto se snaží tvořit nová slova odvozením od původních romských slov a nechtějí přebírat výrazy ze světových jazyků. Například hledají čím nahradit zažité slovo televizoris (televize), a našli – dikhadži. Slovo dikhadži je odvozeno od slova te dikhel (dívat se). To je však nám, Romům, naprosto cizí, i když je to romské slovo. Ale televizoris je jasné všem, dokonce i Romům v cizině. Já bych pak mohl také odvozovat a vymýšlet nová slova pro český jazyk: televize – kukanda, divanda, očanda – souvisí také s díváním se a očima. Líbilo by se vám takové slovo, je vám blízké? Ještě mě napadlo slovo sešlost – sgejľipen (odvozené slovo od srazu více lidí), které bych mohl přijmout, ale přesto všechno se do toho nutím. Musím říct, že takto se romský jazyk hyzdí.
Myslím si, že nová slova by se měla tvořit tak, že romští dělníci dejme tomu dostanou k lopatě a krumpáči ještě hloubkoměr, detektor kovu, sbíječku a silnotlakou hadici. Naprosto přirozeným způsobem, při práci, si romsky mezi sebou tyto věci nazvou. A tak by se mohlo postupovat v každém oboru. Takto vytvořená slova by nenarušila můj cit ani můj jazyk a přijal bych je. Pro mě je důležité, aby náš jazyk měl nejen rozum a zákonitosti s ním spojené, ale i cit.

Chybí nám slovní zásoba
Řeč Romů z jiných států, zejména ze západní Evropy, je také ovlivněna jazykem majority, i různými nářečími. Romové ve světě proto mluví rozdílným jazykem. Myslím, že nelze sjednotit romštinu tak, abychom mluvili na celém světě stejně. Jazykovědci dávají romštině rozum a na pomoc si berou i jazyky národů nám příbuzných a blízkých, ale měli by brát ohled i na nás, jestli nově vy tvořená slova budou blízká nám.
Romština totiž nemá takovou slovní zásobu jako čeština. Proč? Protože jsme neměli a nemáme svůj stát, infrastrukturu, své prohrané a vyhrané války, svoji společnost, svoji ekonomiku, vědu ani techniku. A právě proto se náš jazyk nevyvíjel, ani jeho slovní zásoba. Schází nám spousta slov, třeba ulice, kraj, čtvrť, úřad vlády, premiér, ministr, poslanec, občan. Tvorba nových slov odvozených od původních romských však ztrácí na významu, důstojnosti a hlavně ztrácí cit. Nikdy si nezvyknu na špatný název časopisu Romano voďi (Romský duše), ale na Romaňi voďi (Romská duše) – ano. Mám romský jazyk v těle, v srdci, v krvi, v duši, avšak někteří lingvisté, ale i někteří romsky píšící Romové, mi nevědomky dělají díry do těla.

Gejza Horváth