Dříve byla prostituce mezi Romy tabu. Bylo nepředstavitelné, že by se romská dívka stala prostitutkou. V současnosti je však mezi nimi prostituce dost častá. Na jedné straně za to mohou neutěšené sociální poměry, na straně druhé však také narušení romských tradic a zvyklostí. Jednou z dívek, z níž se stala před dvěma roky prostitutka, je osmnáctiletá Mária. Bydlí střídavě v Holíči a v Hodoníně, městech na moravsko-slovenské hranici.

Kde nabízíš své služby? V Holíči za městem na křižovatce cest na Kúty a Petrovou Ves. V minulosti jsem stávala i na hraničním přechodu Holíč-Hodonín. Záleželo na zájmu řidičů.

Znáš z Holíče nebo z Hodonína i jiná děvčata, která provozují toto řemeslo? Dříve nás tady bylo více, ale v současné době jsou některé dívky těhotné, tak už prostituci neprovozují.

Byly to Romky nebo gadžovky? V převážné většině Romky.

Kolik si vyděláš za den? Na ulici stojím od 11 do 22. Když mám dobrý den, tak si vydělám od 1500 do 2000 korun. Když je horší den, tak 800 až 1000 korun. Za orál beru 200, za kompletní sex 500 korun. Jiné věci nedělám.

Na co použiješ vydělané peníze? Co si za ně kupuješ? Kupuji si oblečení a pomáhám živit rodinu. V jednom bytě nás žije pět. Otec s námi nežije, je český občan a bydlí v Hodoníně. Doma v Holíči jsem jen já, matka a tři sestry. Otec již dlouho nepracuje, také matka je bez práce, i sestry. Žijeme pouze ze sociálních dávek. Já pobírám sociální dávky 1700 korun měsíčně, všichni máme na obživu kolem sedmi tisíc. Když z toho zaplatíte nájem a inkaso, tak na jídlo moc nezbude. Peníze nám stačí tak na týden a na zbytek měsíce je musíme shánět, jak se dá. V Holíči ani v okolí práce není, tak co nám zbývá?

Nemáš strach z pohlavních chorob? Při pohlavním styku používám prezervativ, kdyby mi zákazník nabízel třeba i 5000 korun, tak bych s ním nechráněná nešla. Pravidelně jednou za čtrnáct dní chodím k ženskému lékaři na prohlídku a snažím se dodržovat základní hygienu.

Co až se jednou budeš chtít vdávat a nebudeš si moci najít chlapce? To je jediné, co mne mrzí. Kluci z Holíče a Hodonína mne už znají a až budu chtít s někým chodit vážně, budu si muset najít někoho ze vzdálenějšího města.

Vybíráš si klienty, nebo neděláš rozdíly a jdeš s každým, kdo zastaví? Všechno se odvíjí od situace. Když nejsou peníze, anebo se nedaří, stojím tu i dvě až tři hodiny, a přesto o zákazníka nezavadím, tak si potom nevybírám. Nedělám rozdíly, jestli je starý nebo mladý, jestli se mi líbí nebo ne. Jednu zásadu ale přece jenom mám. Nikdy nejdu s Romy. Mám s nimi špatné zkušenosti. Několikrát jsem se už spálila. Jednou mne Romové naložili do auta a slíbili, že mne odvezou do nemocnice za matkou na návštěvu. Nakonec jsem se ocitla v Chebu a tam mě prodali dalším pasákům. Sebrali mi občanku a denně jsem musela vydělat aspoň 500 marek. Když jsem vydělala míň, zbili mě a zavřeli do sklepa. Jedla jsem většinou jen bagety, které mi vozili přímo na trasu. Po půl roce se mi podařilo utéct a bez dokladů jsem se dostala do Hodonína. Otec mi vyřídil na hranicích, že jsem se dostala domů na Slovensko.

Co bys vzkázala svým vrstevnicím a jiným děvčatům, která přemýšlejí o prostituci? Chtěla bych je varovat před pasáky a zejména před Romy. Měly by si dávat pozor na zákazníky a když už dělají prostitutku, tak by se měly snažit něco ušetřit, aby mohly někdy v budoucnosti začít jiný život. Alojz Vašek