BROUMOV – Ve Zvláštní škole v Broumově na Náchodsku ne dávno napadl žák svého učitele. Případ nás natolik zaujal, že jsem se rozjeli přímo na místo incidentu. Ke konfliktu došlo mezi mladým učitelem Milanem Jiroutem a žákem sedmé třídy, třináctiletým Petrem Hrubým, ve středu 17. dubna při hodině tělocviku. Výsledkem je podání trestního oznámení na chlapce za napadení učitele.

Průběh incidentu popisují obě strany jinak. Učitel i žák se shodují v tom, že na počátku bylo Petrovo odmítnutí cvičit. Po hodině tělesné výchovy učitel Petrovi sdělil, že dostane pětku a zůstane po škole. „Já jsem řekl, že ve škole zůstat nemůžu a chtěl jsem jít za ředitelem,“ uvedl Petr a dodal: „Na chodbě mě chytil a třikrát mnou praštil o zeď.“ Připouští, že učiteli nadával a pokusil se ho kopnout. „Zkusil jsem to, ale až potom, co mě napadl on. Zkroutil mi potom nohu.“ Petr taktéž tvrdí, že učitel si jej chytil a dával mu hlavičky.

Učitel Jirout popsal našemu listu cestu do ředitelny jinak: „Řekl jsem, že mu dám pětku a že si hodinu nahradí, protože by to nebylo spravedlivé vůči ostatním dětem. On mi odmítl dát žákovskou knížku s tím, že jemu nikdo rozkazovat nebude. Dostal se do afektu, tykal mi a chtěl jít k řediteli.“ Cestou údajně začal Petr učiteli sprostě nadávat, rozzuřil se, kopnul do něj a udeřil ho. Učitel připouští, že v tom okamžiku mohl do Petra strčit tak, že narazil do zdi. (Petr má potvrzení od doktora, že má na zádech modřiny.) „Samozřejmě jsem ho odstrčil, když mě praštil. Nevylučuji, že se přitom mohl narazit. Ale bylo to v sebeobraně. Zásadně vylučuji, že jsem do něj kopal nebo že jsem jim třískal. Takové křivé obvinění mě uráží,“ zdůraznil učitel. Na Jiroutovu žádost přivolal zástupce ředitele Ivo Feistauer policii. Již po příchodu policistů došlo k dalšímu konfliktu na chodbě: v době, kdy byla policie u ředitele, se snažila třídní učitelka Petra uklidnit. Ten se rozběhl k procházejícímu Milanu Jiroutovi a narazil do něj pěstmi. Zástupce ředitele, který tomu byl přítomen, došel pro policisty a ti odvezli Petra na služebnu. Zástupce ředitele Feistauer poté o celém incidentu telefonicky informoval rodiče.

Petr i jeho matka Renata Hrubá mají výhrady také k postupu policie. „Nechtěl jsem vypovídat, dokud nepřijdou rodiče,“ tvrdil Petr. Jeden z policistů ho údajně držel pod krkem a zastrašil ho natolik, že raději začal mluvit. Matka popsala našemu listu určité zdržování policistů poté, když dorazila na stanici, aby byla přítomna výslechu: „Jeden policista se mi smál přímo do očí. Řekla jsem, že manžel je už na cestě, že také přijde. Tehdy řekl další policista, ať mě teda pustí. Ale to už byla půlka protokolu sepsána.“

Otec Ladislav Hrubý připouští, že jeho syn nějakou chybu udělal, domnívá se však, že situaci nezvládl především učitel: „Je pravda, že mu kluk nadával. To mi sám přiznal. Když s ním učitel švihl o zeď, dostal epileptický záchvat a jak nevěděl kudy kam, tak ho chtěl kopnout. Podle mého názoru má učitel řešit situaci jinak a ne třískat s žákem o zeď. Ať se potom nediví, že kousne i malinký pejsek zahnaný do kouta.“ Vinu dává otec i celkové situaci na škole, zejména řediteli Pavlu Košňarovi, který podle jeho slov nezná jiné řešení problémů, než poslat žáky do dětského domova, resp. diagnostického ústavu.

I když učitel Jirout podal na Petra trestní oznámení za napadení, nedomnívá se, že by bylo vhodné umístit Petra do diagnostického ústavu. „Jsem ten poslední, kdo by ho tam chtěl dostat. Byli jsme tam párkrát ze školy na praxi… Kdyby táta s Petrem přišel a slíbil mi, že mu za to nařeže, bylo by všechno v pořádku. Za víc to nestojí.“ Za důležité Jirout pokládá, aby rodiče dali chlapci jasně najevo, že se zachoval špatně. Potom by Petrovu omluvu přijal a stáhl žalobu za napadení. Ředitel školy Pavel Košňar hledá vinu především v rodinách, kde děti nemají dané hranice chování a neznají míru. „Jádro problému spatřuji absolutně v nezájmu rodičů o děti a jich samotných pak o vlastní výchovu a vzdělávání.“ Na třídních schůzkách je přibližně 15procentní účast rodičů, zájem nejeví ani o školní akce, kde vystupují jejich děti.

Podle názoru ředitele je třeba v nutných případech žáky umístit do výchovných ústavů. Jako příklad uvedl bývalé žáky školy Vasila a Michala S., kterým byly vytýkány údajné loupeže a výtržnictví. Zatímco mladší Michal je po souhlasu matky již v diagnostickém ústavu, staršího Vasila si vzal do opatrování otec (proti jeho umístnění do diagnostického ústavu se odvolal a syn nyní chodí do Zvláštní školy v Meziměstí). „Vadí mně liknavost, možná i podcenění závažnosti podobných trestných činů. Myslím si, že tito žáci mají být umístěni do diagnostického ústavu hned,“ okomentoval situaci ředitel. Za nedostatek jasných pravidel kritizuje školu rovněž Ladislav Hrubý. „Když jsem byl jednou ve škole o přestávce, ptal jsem se paní učitelky, co je to tam za humbuk a ona mi odpověděla, že demokracie, že děti se musí vybláznit. Podle mě se mají vybláznit v tělocviku, na vycházce, ale školní přestávky jsou snad od toho, aby se připravily na další hodinu.“ Také on vzpomněl případ bratrů S. „Starší je teď v jiné Zvláštní škole v Meziměstí a zvládají ho tam dobře, přestože tady s ním byly problémy. Údajně patří k nejlepším žákům. Ale tam je ředitel skutečná autorita.“

Podobně jako ředitel školy, přikládá i Petrův otec vinu na neřešení problémů v minulosti. "Asi před půl rokem se zfetoval kluk kouřením marihuany a skončil na přejezdu pod vlakem. Oficiálně snad kouřil mimo školu, ale spolužáci říkali, že byl zfetovaný už o přestávce.“ Také on hovoří o nezájmu o školu. „Když tam jde člověk za ředitelem, téměř nikdy ho tam nezastihne.“ Podobně jako někteří další z rodičů to přikládá skutečnosti, že ředitel je současně městským radním. To mu dává ve městě značný vliv, ale na školu už údajně nezbývá čas. Roman Růžička