PRAHA – Romské melodie znovu rozproudily krev v žilách milovníků romské hudby i jazzu. Od 21. do 25. května se konal v Praze již čtvrtý ročník světového romského festivalu Khamoro (Sluníčko). Pražané a návštěvníci hlavního města tak měli možnost sledovat mistrovství romských muzikantů, zpěváků a tanečníků z Evropy i ze zámoří.

Romská hudba zazněla Prahou nejprve v pondělí, kdy portugalští Ciganos d'Ouro předvedli v žižkovské Akropolis tradiční romské melodie Iberského poloostrova. V úterý byl festival slavnostně zahájen na Staroměstské radnici. Účast různých celebrit nasvědčuje, že festival si drží své jméno a alespoň v tomto případě mají oficiální představitelé státu i hlavního města pro Romy pochopení. Snad nejvíce oživil atmosféru na radnici přílet brazilské skupiny Mio Vacite e o Encanto Cigano. Šestnáctihodinové kodrcání letadly si prožilo i dvouměsíční děťátko jedné z tanečnic.

Romský jazz v Redutě V úterý večer začala série tří jazzových koncertů v jazzovém klubu Reduta. Romští muzikanti mají rádi jazz a často jej hrají i v ČR. Na západ od českých hranic jsou s jazzem Romové přímo srostlí. Tak jako naši Romové si přinesli ze Slovenska čardáš a pokládají jej za svůj, v Německu, v Nizozemí či ve Francii je romskou lidovkou jazz. Samozřejmě, že si ho Romové dokázali „ušít na tělo“, a mnozí romští jazzmani patří ke špičce tohoto hudebního žánru. Není divu, že Reduta praskala ve švech. Jazzovou přehlídku zahájilo nizozemské The Rosenberg trio – dvě kytary a kontrabas dokázaly vzbudit v obecenstvu nadšení.

Jazzová přehlídka pokračovala ve středu vystoupením Ian Cruikshank's Gypsy Jazz. Také tato skupina stejně jako předešlá patří k obdivovatelům a následníkům nejslavnějšího romského jazzmana Djanga Reinhardta.

Německému jazzu ve stylu Sinti byl věnován čtvrtek. S třemi kolegy vystoupil Titi Winterstein. O kvalitách této skupiny svědčí i to, že je geniální houslista Yehudi Menuhin pozval, aby hráli na slavnostním večeru All the World's Violins v Bruselu v roce 1993. Světové úspěchy způsob života Titiho Wintersteina moc nezměnily. Stejně jako jeho otec od dubna do října kočuje s celou rodinou v karavanu. Na jeho pražském koncertě bylo Romů méně, neboť ve stejné době vystupovaly romské skupiny v Lucerna Music Baru. Přesto byla Reduta plná, tentokrát svého tradičního jazzového publika.

Ulicemi Prahy Festival se ve čtvrtek představil i v pražských ulicích. Defilé skupin, které procházely ze Staroměstského náměstí na Václavské, vzbudilo velkou pozornost tuzemských i zahraničních kolemjdoucích. Zatímco naprostá většina se ráda zaposlouchala do romských melodií, našli se i ti, kterým defilé vadilo. „To jsou Cikáni, podívejte, jak jsou špinaví. Oni tu teď budou týden hrát a tančit, to je strašné,“ poznamenal jeden starší pán, který zřejmě není schopen odlišit snědou pleť od špíny.

Peklo v Lucerně Lucerna je známá vynikající atmosférou koncertů, ale také vedrem k zalknutí. Člověk se tam cítí jako v sauně anebo jako v pekle. Lucerna Music Bar nezůstal své pověsti nic dlužný ani tentokrát. První koncert otevřela portugalská skupina Ciganos d'Ouro. Muziku a tance polských Romů ukázali Kale jakha, ukrajinští Miro ilo předvedli to, co od Romů z východu lze čekat – bravurní hudbu s barevnými kostýmy muzikantů i tanečnic. Vystoupil také v republice známý Bench Band Vojty Lavičky a Ruzsa Nikolic-Lakatos and The Gypsy Family z Rakouska. Roztančené publikum krátce před jedenáctou opouštělo Lucernu a těšilo se na další den.

Páteční večer začal muzikou, která je Romům obzvlášť blízká. Slovenská cimbálovka Klincovci z Detvy brzy dokázala publikum roztančit. Pokud se snad ještě někdo nedostal dostatečně do varu, dodala mu energii brazilská skupina Mio Vacite e o Encanto Cigano. Její ohnivé melodie uvedly sál do vytržení a tanečního reje. Chvilkami se však tanec zastavoval. Tanečnice, a zejména tanečník brazilského souboru, totiž uchvátili srdce návštěvníků, a tak je pozorně sledovali. Na pódium se dostaly také dvě návštěvnice, když je tam tanečník vytáhl. „To je ďábel,“ poznamenala jedna z nich, když dotančila. Italská Acquaragia Drom pak předvedla romskou hudbu z jihu Itálie a nálada v sále gradovala. Zaujala i ruská čtveřice Gypsy Loyko. Na rozdíl od jiných ruských romských skupin, jejichž choreografie je až trochu kýčovitá, založili tito muzikanti své vystoupení na bravurním zvládání nástrojů bez efektů pro oko a diváci nadále bouřili. To se však již blížil čas pro balkánskou „dechovku“ Roma zorale. Divoké balkánské tóny řádně přiložily pod kotel a ten vybuchl – tančil snad úplně každý. Když krátce před půlnocí lidé odcházeli z Lucerna Music Baru, bylo slyšet: Bylo to dobré, ale krátké.

Festival v sobotu 25. května ukončil slavnostní galakoncert v divadle Archa, kde bylo možno vidět a slyšet téměř všechny skupiny, které se letošního Khamora zúčastnily.

Nejen hudba Přestože Khamoro je především o hudbě, nelze festival omezit pouze na ni. Fotografie Romů v osadách a velkoměstech prezentovaly dílo sedmi autorů. Částečně byly také ohlédnutím za předchozími třemi ročníky. Doplnila je výstavka romských korálků – mirikle.

K festivalu patřily panelové diskuse v paláci YMCA. Zájemci diskutovali např. o úloze nevládních organizací, postavení romských žen ve společnosti či o proměnách romské rodiny a bydlení Romů. Velký zájem vzbudila i přednáška spisovatele Rajko Djuriče o historii a současnosti romské literatury. Roman Růžička