Dnešním dnem, kdy máme uzávěrku tohoto čísla, to je v pátek 27. června, začínají dětem školní prázdniny. Ach, ta slast, na kterou my všichni dospělí s nostalgií už jen můžeme vzpomínat.

Zapomenuty jsou všechny školní strasti a večer, kde měl rozvášněný rodič důvod k sankcím, už bude po bouři. Všichni, kteří sklidili sladkou odměnu za dobré výsledky i ti, kteří dostali zasloužený výprask, začínají už zítra svůj dvouměsíční prázdninový tah. Kdo by vzpomínal na včerejšek? I kantoři si zaslouženě odpočinou. Také to neměli lehké.
Když jsem šel ráno do práce, viděl jsem plno dětí svátečně oděných. Mnohé s kyticemi v rukou. Bylo mezi nimi i mnoho dětí romských. Nebývalý jev! Ta kytice je přece znamením díků učitelům a učitelkám za jejich práci a přístup k dětem. Vzhledem k tomu, že je to aktivita spíše rodičovská, je možno zaznamenat určitý posun v komunikaci mezi romskými rodiči a školou. Možná, že to je jen zbožné přání, ale před prázdninami bychom mohli být příznivě naloženi všichni, nejen děti – a tak se tomu pokusme věřit.
Dnes je jiná doba než před 14 lety. Mnohé z romských dětí jezdí na letní tábory a už poznaly něco, s čím se dříve nesetkaly. Jejich obzory se bezpochyby rozšířily. Je to zásluha nevládních a mezi nimi především romských organizací, které si tento přepych vydupaly. Posun je jen v tom, že jiné děti jezdí k moři, ale to není tak podstatné. Děti těchto dětí už budou mít nezadržitelně otevřený celý svět.
Těšme se spolu s nimi a nenechávejme si tu radost kazit vadami na kráse našich neutěšených mezilidských vztahů a jinými prkotinami, kterými si ztěžujeme navzájem život, aniž to mnohdy tušíme. Berme si příklad z dětí a jejich nefalšované radosti i upřímných vzájemných vztahů.

Karel Oswald