Problémy s drogami je nutné řešit v místě, kde jsou. Zatímco v České republice se koncepce drogové politiky teprve začíná rýsovat, ve Velké Británii již pokročili poměrně dál. O přístupu k drogám v Liverpoolu jsme hovořili s Dr. Russelem Newcombem z Liverpool John Moores University.

Jaký význam má spolupráce na místní úrovni při řešení drogové problematiky?
V Anglii byla situace v letech šedesátých a sedmdesátých asi stejná jako u vás před deseti lety. O žádné velké spolupráci se nedalo mluvit. Při přecházení z užívání drog v malých dávkách na větší se lidé řídili spíše mýty než skutečnými znalostmi. V podstatě vůbec nevěděli, o čem užívání drog je. Základní informace, které v této době dostávali z tisku, televize či jiných sdělovacích prostředků, byly bohužel také jenom mýty. Od doby, kdy vláda zřídila síť klinik, které věnují pozornost drogové problematice a rozvoji služeb pro drogově závislé, zaznamenáváme lepší informovanost. Když jsem začínal pracovat v této oblasti, existovaly podpůrné skupiny na místní úrovni, třeba sdružení rodičů. Ty upozorňovaly na palčivost problému drog. Rozhodně to nebyla městská rada nebo policie.

Hovořil jste v souvislosti s drogami o mýtech. Co tím rozumíte?
Budu znovu hovořit o situaci v Liverpoolu. Například v roce 1988 byl Liverpool jedním z prvních měst, kde se zavedla výměna jehel. Tenkrát proti tomu protestovali místní občané i tisk. Výsledkem akce však bylo, že se na ulicích povalovalo méně infekčních jehel a nezvýšil se počet těch, kteří drogu brali nitrožilně. Ti, kteří se nitrožilního braní drog nevzdali, byli navíc v bezpečí.

Vyskytovaly se nějaké mýty i na straně uživatelů drog?
Ano. Například v osmdesátých letech se objevil v Liverpoolu nový druh heroinu. Předtím byl tzv. bílý heroin, který se dovážel z Číny a bral se injekční formou. Nový heroin bylo možno kouřit. Tehdy si naši klienti mysleli, že pokud heroin kouříte, nemůže se u vás vyvinout závislost. Trvalo velmi dlouho než uvěřili a na konkrétních případech poznali, že i tento heroin se může zvrhnout v závislost. V rámci programu snižování škod jsme šířili mezi pacienty letáky, že bez ohledu na to, jaký heroin berou, je nebezpečí závislosti velké. Zpočátku měl také tento nový typ heroinu různé pouliční názvy. Člověk často ani nevěděl, že jde o heroin, myslel si, že jde o nějaký druh konopí. Pokud tedy chceme omezit co nejvíce škody, které drogy způsobují, je třeba poskytnout lidem co nejúplnější informace.

Jak se v současné době daří spolupracovat s dalšími institucemi?
Vláda iniciovala vznik takzvaných akčních týmů proti drogám, což bylo rozhodující. Pro každou oblast byl stanoven jeden tým. Celkově jich bylo zhruba 150. Na začátku se týmy skládaly z policistů, lékařů, prostě z odborníků. Dnes máme v Liverpoolu vynikající tým, v kterém jsou rovněž zástupci rodičů, jejichž děti podlehly drogám, bývalí uživatelé drog, a také ti, kteří nadále užívají drogu, ale nezískávají ji z nelegálních zdrojů.

Projevil se vznik těchto týmů na drogové scéně?
Stále ještě tento přístup posuzujeme. V Liverpoolu takové týmy fungují, ale problémy se vyskytují spíše v příměstských oblastech, kde se hodně diskutuje o základním přístupu, který by tyto týmy měly mít. Tedy jestli má být naším cílem abstinence klientů nebo postupné snižování rizik a škod. Nyní u nás převládá druhý trend. Drogově závislým se poskytují například takové služby, jako je výměna jehly v lékárnách. A protože jsou lékárny všude, jsou dostupnější, než kdyby bylo vytvořeno speciální místo. Největším úspěchem těchto týmů, které reagují na problém s drogami, je spolupráce s různými skupinami, institucemi – například s policií, lékaři a nevládními organizacemi. Jako příklad bych mohl uvést spolupráci policie s nevládními organizacemi při zatčení osoby, která má zkušenosti s drogami. V rámci této spolupráce má zadržená osoba možnost výběru, jestli půjde na léčení, nebo do vězení.

Roman Růžička