Téměř deset let po davovém násilí v rumunské vesnici Hadareni souhlasil na začátku června Evropský soud pro lidská práva s revizí žádostí, které podalo 24 obětí. Soudci shledali, že stížnosti upozorňují na rozpory mezi zákony obsaženými v Evropské úmluvě o lidských právech a jejich skutečné uplatňování. Žadatele zastupuje budapešťská lidskoprávní organizace Evropské středisko pro práva Romů.

Dav neromských obyvatel vesnice se tehdy po ostré výměně názorů, v níž přišel o život neromský chlapec, rozhodl dopadnout údajné pachatele a zapálil dům, v němž se ukrývali. Dva muže pak brutálně zavraždil při pokusu o útěk, třetí v zapáleném domě uhořel. Dav, který tvořili i policisté, pokračoval v ničení dalších 14 romských domů.
Deset měsíců na to bylo obviněno deset lidí, kteří byli později propuštěni a jejich zatykače zrušeny státním prokurátorem. Stížnosti na chování policistů byly postoupeny kanceláři Vojenského prokurátora, která rozhodla nepokračovat ve vyšetřování.
Po dalších čtyřech letech se mezinárodní společenství obrátilo na rumunské úřady v souvislosti s jejich neschopností spravedlivě rehabilitovat oběti incidentu. Státní prokurátor vznesl obvinění proti 11 podezřelým občanům. V rozsudku z července 1998 se pravilo: „Vzhledem k jejich životnímu stylu a odmítnutí morálních hodnot přijímaných zbytkem populace se romská komunita sama situovala na okraj společnosti. Rovněž se projevuje agresivním chováním a záměrně popírá a porušuje společensky uznávané právní normy.“ Dvanáct osob bylo obviněno z poškození majetku a rušení veřejného pořádku, pět bylo obviněno z vraždy. Rozsudky se pohybovaly od jednoho do deseti let odnětí svobody, na odvolání byly zkráceny. Nejvyšší soud pak zprostil viny dva obžalované a ostatním byla udělena ve vazbě milost rumunským prezidentem. Civilní soud však odmítl všechny žádosti o odškodnění a shledal, že spáchané trestné činy nemohly obětem způsobit morální újmu.
Protože se zmíněný incident odehrál před rumunskou ratifikací Evropské úmluvy o lidských právech, žádosti uchazečů podané na základě článků 2 (právo na život), 3 (osvobození od mučení či nehumánního a ponižujícího zacházení), 6 (právo na spravedlivý soud) a 8 (úcta k soukromí a rodinnému životu) byly uznány za přípustné až 3. června 2003. Soud dále zváží stížnost žadatelů, kteří byli kvůli svému romskému původu vystaveni diskriminaci ze strany soudních orgánů a úředníků, včetně protiromských výroků obsažených v rozsudku, vyneseném v červenci 1998.
Právní ředitel ERRC Jean Garland konstatoval, že tyto rodiny žijí od roku 1993 v nelidských podmínkách. „Ochota Evropského soudu vyslechnout stížnosti žadatelů je důležitým poselstvím, které znamená, že obdobné trestné činy, kterými byly oběti postiženy, nemohou zůstat bez náležitého právního postihu. Jsme přesvědčeni, že spravedlnosti bude konečně učiněno zadost.“

Jana Kabeláčová
(z podkladů ERRC)