Česká Lípa – Kolem sedmdesáti lidí žije v českolipském Ncentru na periferii města za jatkami. Téměř výhradně jde o Romy, kteří nemají šanci získat od města jiné bydlení. Původně byly v České Lípě dvě takové ubytovny, ale ta na zdejším sídlišti byla vyklizena také díky naprosto nevyhovujícím podmínkám. Tzv. problémových obyvatel se zdejší radnice zbavila tak, že je odklidila z očí.

Pro lidi, kteří se dostali v České Lípě do složité situace, je zdejší Ncentrum konečná. Uvědomují si to; z jejich řeči je často patrná beznaděj. Jsou závislí na sociálních dávkách, a z těch si na byt neušetří. Jejich situace prozatím nedává šanci na změnu k lepšímu ani do budoucna. Město se rozhodlo bytový fond zprivatizovat a ponechat si jen minimum bytů. „Pokud jsme do Ncentra dávali lidi ze sociálních důvodů, například když žilo několik rodin v jednom bytě, tak ti se mohli dostat zpátky. Ale pro typické neplatiče, pro ty program nemáme,“ sdělila Romano hangos místostarostka města Hana Moudrá.
Lidé z České Lípy se dostávali do holobytů za různě veliké dluhy. Starostka upozorňuje, že z počátku měli dluh i 200 tisíc. Takoví lidé jistě také v holobytech jsou. Ale jsou zde i lidé, kteří se sem dostali za daleko menší dluhy. „Měla jsem tři tisíce dluhu, a to mi vzniklo tak, že jsem měla slovenské občanství. Zaplatila jsem dluh i penále, celkem osm tisíc, a stejně mě z bytu vyhodili,“ vypráví svůj příběh Marie Červeňáková, která už v holobytech tráví sedm let. Paní Červeňákovou však postihla další rána. Přestože podle svých slov nájem v Ncentru platí, přišel jí doplatek za elektřinu přes 22 tisíc korun. Člověku se nechce věřit, že v místnosti něco málo přes deset metrů čtverečních může být tak vysoká spotřeba.
Možnost, že lidé svůj dluh splatili, a přesto se ocitli v holobytu, připouští i místostarostka. „Pokud jakákoli rodina nezaplatí tři nájmy, tak podáváme žalobu. I když dlužnou částku zaplatí, žaloba na vystěhování z bytu nadále platí. Teprve před necelým měsícem jsme schválili zmírnění tohoto opatření. Pokud zaplatí před tím, než dojde k soudu, stáhneme žalobu,“ vysvětlila postoj města místostarostka. Podle jejích slov je hlavní příčinou tohoto zmírnění skutečnost, že město již nemá další prostory, kam by mohlo neplatiče přestěhovat. Přiznala přitom, že neplatičů je hodně. V této souvislosti se ovšem naskýtá otázka, zda ke zmírnění nedošlo proto, aby nebyli čeští obyvatelé vystěhováni na periferii mezi „cikány“.
Místostarostka H. Moudrá také poukázala na to, že většina lidí v holobytech nájem neplatí. „V Ncentru platí tak dvě tři rodiny,“ uvedla. Tomu lze patrně věřit. Lidé zde nemají motivaci platit, neboť nemají šanci na zlepšení své bytové situace. I když budou platit, tak stejně zůstanou bydlet v malých kukaních s jednou sprchou a s jedním dámským a s jedním pánským záchodem na patro.
„Tady to není ani tak bydlení, jako spíš nějaký holubník. Proč by tu lidé nemohli dostat od města byt a platit ho ze sociálních dávek? Těm lidem, co si neumí poradit, by tak měla sociálka pomoct,“ sdělil svou představu o možném řešení další z obyvatel Ncentra Rudolf Tuleja. Upozornil na to, že vlastně jiná šance ani není, neboť práci v České Lípě zdejší Romové neseženou. Pokud shánějí nějakou práci, odpovědí jim, že už mají Ukrajince. Setkají se pouze s poznámkou: „Vy nám za ty peníze, za které dělají Ukrajinci, dělat nebudete.“

Roman Růžička