PRAHA – Požadavek na vznik antidiskriminačního zákona je obsažen v návrhu vládní Zprávy o stavu lidských práv v ČR v roce 2001, kterou předkládá vicepremiér a předseda legislativní rady Pavel Rychetský. Potřeba vzniku jednotného právního předpisu je zdůvodněna skutečností, že za současné situace, kdy ochrana před diskriminací je upravena v různých právních předpisech a dohlížejí na ni různé orgány, chybí účinný mechanismus kontroly. Pro jednotné řešení hovoří i to, že v praxi se často vyskytují případy vícenásobné diskriminace (např. z důvodu pohlaví, příslušnosti k etnické skupině a věku). Bez jednotné úpravy by byla ochrana proti diskriminaci málo účinná.

Jako příklad nejednotného zákonodárství může posloužit i antidiskriminační ochrana uchazečů o zaměstnání. Zatímco v případě diskriminace kvůli pohlaví přešlo důkazní břemeno na zaměstnavatele (on musí prokázat, že nediskriminuje), v případě etnických či jiných důvodů musí diskriminaci prokázat uchazeč o zaměstnání. Tento nejednotný přístup by mohl odstranit právě jednotný antidiskriminační zákon. Zákon by také mohl lépe reagovat na požadavky Evropské komise, která upozorňuje na nutnost vytvoření donucovacího systému ve sféře dodržování práv příslušníků menšin.

Ve zprávě se upozorňuje na několik problémů, které postihují především Romy. Jde například o tzv. holobyty, kde roste koncentrace romských obyvatel. „Hrozí, že z holobytů se stane de facto segregovaný typ bydlení pro Romy, podobně jako z navenek neutrálních zvláštních škol se do značné míry staly školy romské,“ uvádí návrh zprávy.

Návrh zprávy také poukazuje na staré nedostatky, které byly zmíněny již ve zprávě za rok 2000. Jedná se například o oblast vězeňství. „Povinnost hradit náklady výkonu trestu se vztahuje i na odsouzené, kteří přesto, že by pracovat chtěli, nejsou zaměstnáni z důvodu nedostatku pracovních příležitostí. Po propuštění z věznice tak dluh, který významně naroste, může být překážkou pro integraci do společnosti. Na tento problém upozorňovala Rada pro lidská práva. Vláda uložila ministerstvu spravedlnosti zpracovat rozbor podnětu. Rozbor vypracovaný ministerstvem však výrazně zkreslil obsah a smysl podnětu – konkrétně podnět ke změně hrazení nákladů trestu byl odmítnut s odůvodněním, že požaduje „odpuštění“ hrazení pro všechny nepracující odsouzené, ačkoli šlo pouze o ty, kterým nebyla vězeňská služba schopna zajistit práci. Na základě takových argumentů byly všechny návrhy RLP zamítnuty.

Nedostatečně je řešena rovněž možnost začlenění bezdomovců do společnosti. „Existuje jen velmi málo projektů, které umožní bezdomovci vydělat alespoň tolik, aby mohl navazovat zpřetrhané sociální vazby (např. projekt občanského sdružení Nový prostor),“ uvádí návrh. Za nedostatečnou je také označena péče o mládež odcházející z dětských domovů; podobně jako v případě bezdomovců stojí péče o ni na bedrech nevládních organizací.

V případě těchto mladých lidí pomáhají především domy na půl cesty. Jejich kapacita je však ve zprávě označena jako nedostatečná.

Návrh zprávy poukazuje také na výhrady Výboru proti mučení (CAT), které se soustředily na události spojené se zadržováním demonstrantů proti zasedání Mezinárodního měnového fondu a větové banky. CAT se mimo jiné zajímal o vyřizování stížností na špatné zacházení ze strany policistů a příslušníků vězeňské služby.

Kritika Výboru proti mučení se zaměřila na neexistenci důkladného a nezávislého vyšetření všech případů špatného zacházení. Výbor doporučuje zavést účinný a nezávislý mechanismus dohledu nad vyřizováním stížností vězňů a vnější občanskou kontrolu vězeňského systému. Roman Růžička