Vlastimil Pechanec, mladík ze Svitav, je neonacistickém vrahem. Na začátku března takto rozhodl Vrchní soud v Praze. Tento den se stal rozsudek pravomocným. Martin Zelenka, soudce Vrchního soudu, nedal za pravdu jen Krajskému soudu v Hradci Králové, který už dvakrát posoudil kauzu taktéž, ale také Renatě Věsecké, státní zástupkyni z Hradce Králové. Ta od začátku požádala výjimečný trest pro vraha, který v červenci roku 2001 zavraždil Roma Ottu Absolona pro jeho etnický původ. Z původních 13 let trest byl zvýšen na 17 let odnětí svobody v nejtěžším žaláři.

David Strupek, zmocněnec rodiny zemřelého, se s rozsudkem plně ztotožnil.
Jménem své rodiny Iveta Vaculíková, sestra oběti činu, poděkovala jemu, státní zástupkyni i Evropskému středisku pro práva Romů, které poskytlo prostředky na právní zastupování poškozených.
Od odsouzení vrahů Romů Tibora Berkiho ze Žďáru nad Sázavou v roce 1997 a Tibora Danihela z Písku v roce 1998 se jedná o další tvrdý trest za rasově motivovaný čin. Na první pohled by se dalo říci: Bravo, konečně společnost reaguje přiměřeně na rostoucí nebezpečí skinheadů. Způsob vyšetřování případů vraždy však vyvolá otázku, zda orgány činné v trestním řízení chtějí skutečně důsledně stíhat násilný neonacismus.

Dalo se to čekat
Před soudem Vlastimil Pechanec tvrdil, že se s hnutím skinheadů rozešel už v roce 1996. Tehdy se ve Svitavách zúčastnil pochodu neonacistických Bohemia Hammer Skins. Marš ukončili útokem na dům, v němž žily romské rodiny. Pechanec vyšel od soudu s podmíněným trestem za výtržnost.
Už v roce 1997 ale chladnokrevně pobodal romského mladíka ve Svitavách, který jen s velkým štěstím přežil. Tehdy mladistvému Pechancovi uložil soud dva roky za těžké ublížení na zdraví s rasistickým motivem. Za další těžké ublížení na zdraví z roku 1996 mu vyměřil brněnský Krajský soud v roce 1999 opět podmíněný trest. Údajně se mezitím ve výkonu trestu osvědčil.
Po návratu z vězení v roce 1999 pokračoval ve své neonacistické kariéře. Na náměstí ve Svitavách společně s dalšími přepadl svitavského celníka pro jeho údajný židovský původ. Koncem roku 2000 napadl jinak smýšlející mladíky na nádraží v České Třebové. Zúčastnil se i demonstrace tvrdého jádra českých neonacistů 1. května 2001 na pražském náměstí Míru. Veškerou jeho činnost „pro vlast“ policie pilně zaznamenávala, a když ho občas i obvinila, nikdy neshledala důvody k vazbě. Důkazní situace nestačila k obvinění ze závažného trestního činu.
Proč ale i v případě vraždy Otty Absolona nemá soud žádný silný přímý důkaz? Vraždilo se přece tam, kde byly desítky lidí. Přivolaní policisté na místě slyšeli, že Pechanec Ottu Absolona bodl. Oběť ještě dýchala, a tak policie jen legitimovala pár lidí a předběžně se jich vyptávala. Pechanec jakoukoliv vinu popřel a slíbil, že ráno bude doma k dispozici. Za souhlasu operačního hlídka spěchala dál k jinému případu – vykradenému autu.

Místní policie nechtěla důkazy
Když v den úmrti Absolona krajský vyšetřovatel převzal případ, nechtěl věřit svým očím. Místní policie totiž bezprostředně po činu nezhotovila protokol o ohledání místa činu, nevypracovala ani seznam přítomných osob, které mohly být svědky. Vražední zbraň se nenašla, protože policie ji na místě nehledala. Podezření z rasistického motivu činu se nedalo podložit nálezy z domovní prohlídky, protože se žádná nekonala. Chtě nechtě se musela kriminálka a později i soud spolehnout na výpovědi svědků. Měli štěstí. Svědci – a nejen romští – vypovídali ochotně a v podstatě shodně.
Obžalovaný s verdiktem nesouhlasí. Krátce před rozsudkem vyslovil podezření, že do vraždy by místo něho mohly být zapleteny dvě jiné osoby. Podporuje ho i Jakub Polák, eminence českých anarchistů, původně zmocněnec rodiny zavražděného, který se poté, co se ním rozešla ve zlém, stál Pechancovým soudní důvěrníkem…
Tvrdí, že ve výpovědích „romských svědků“ je příliš mnoho rozporů. Soud toto podezření vyvrátil jednoznačně: Tento večer nikdo nepřišel do svitavské diskotéky Kongo, aby pečlivě zaznamenal oblečení a pozice přítomných. Chtěli se bavit. Pechanec a jeho případní spolupachatelé je svým činem zaskočili.
Navíc mezi očitými svědky byla i Neromka Romana Žilová, družka Otty Absolona a matka jeho dvou dětí. Dosvědčila pachatelství Pechance, a přitom neměla sebemenší důvod obvinit někoho, kdo jejího druha nezabil. Nedávno zemřela po dlouhé těžké nemoci. Do smrti ji trápilo, že ani Jakub Polák, zkušený bojovník pro práva Romů, jí nevěřil.
Pročpak ale Jakub Polák nedá pokoj? Je přesvědčený, že osoba jako Pechanec nejde do boje sám. Podle alespoň jednoho svědka byli na místě a v době činu další skinheadi. Žádá vracení případu k došetření, aby byli stíhaní i případní spolupachatelé. Soud však toho těžko dosáhne, když nikdo ze svědků nikoho dalšího nepoznal a policie na místě zcela selhala. Zdá se, že snaha Poláka bude zbytečná.

Komu to vadí
Otta Absolon nezemřel náhodou. Přejel ho vlak, rozjetý v úmyslu zabíjet. Mohlo by to potkat každého, kdo nevyhovuje rasovým nebo ideologickým představám nacionálního socialismu. Lze jen doufat, že se i tento vlak časem zastaví. Jistota však není.
Otta Absolon však každopádně zemřel zcela zbytečně. Neboť soudy mohly Pechance už dávno odsoudit za prokázané činy na dlouholetý pobyt za mřížemi. Společnost navíc dodnes vůbec neznepokojuje, že policista zodpovědný za zásah na místě činu, slouží dál.
Ještě dlouho však budou čeští Romové trpět kvůli tomu, že právě on neviděl žádný důvod k zajištění důkazů, když na zemi ležel pobodaný Rom. Hlavně jeho vinou tuzemští neonacisté totiž věří, že mají nevinného mučedníka, který ve vězení trpí za komplot Romů proti němu.
Následky násilného neonacismu a liknavého postupu police proti němu bolí, ale koho? Prozatím se zdá, jen Romy a Jakuba Poláka.

Markus Pape
autor je publicista
Foto: archiv sdružení Dženo