Mnoho Romů se rozhodlo po revoluci žít v jiných zemích Evropy a někteří se rozhodli odejít až za moře. Učinili tak proto, že se dostali do finančních potíží a nebyli schopni zaplatit nájemné, někteří si chtěli jen vylepšit svou ekonomickou situaci a jiní zase utíkali před rasismem. V Novém Jičíně jsme hovořili s několika Romy, kteří odešli do zahraničí a zase se vrátili zpět.

Ondrej Gábor , 36 let
Proč jsi odešel do Anglie?
Hlavně kvůli bytu, byl v dezolátním stavu a nechtěli mi dát jiný, i když jsem měl nárok. V Anglii jsme byli 24 měsíců, ale museli jsme se vrátit, protože manželka onemocněla.

To jste odešli jen kvůli bytu?
Nejen proto. Odešli jsme hlavně kvůli tomu že, policisté mě několikrát bezdůvodně napadli, mého 14letého syna htěli zastřelit. Jsou tomu už tři roky, co ho zastavili policajti a bezdůvodně zmlátili. Potom mu řekli, ať utíká a stříleli po něm. Stěžoval jsem si, policajti mě vzali na stanici, a tam to dopadlo tak, že chtěli zmlátit i mě. Zachránil jsem se tím, že jsem utekl.
A pokud jde o mne: koupil jsem si horské kolo a jel k mámě, cestou mě zastavil policista a tvrdil, že jsem kolo ukradl. Bránil jsem se a říkal, že jsem si kolo koupil, že mám od něj i papíry, ale on tvrdil pořád svoje. Bezdůvodně mě napadl a kolo rozbil.

Jaké to bylo v Anglii?
Žili jsme tam jako lidé, dostali jsme nádherný byt s terasou, neměli jsme žádné problémy s rasismem, žili jsme v klidu. Tam se rozdíly nedělají, Rom, Pákistánec, Angličan či azylant, všichni jsou stejní. Pokud je člověk slušný a umí se chovat, tak nemá žádný problém. Bylo to tam sice perfektní, ale nás to táhlo pořád domů.

Když jste se vrátili, jaké jste měli problémy?
Za dobu, co jsme byli pryč, nám náš dezolátní byt vykradli, vytrhali ze zdi i vodovodní trubky. Nahlásil jsem to bytovému podniku, ale oni s tím nechtějí nic dělat. Nyní bydlíme u matky v paneláku. Jsme také bez sociálních dávek, na které máme nárok, jako důvod se uvádí, že jsme peníze dostávali v Anglii.

Iveta Gáborová , 33 let
Chtějí nás dát bydlet na Dolní bránu do romského ghetta a nikoho nezajímá, jestli tam chceme jít nebo ne.
Loni nám přišel nedoplatek za elektriku 50 tisíc, v elektrárně mi řekli, že máme spotřebu jako malá továrna. Když jsem jim řekla, ať zkontrolují, zda nebral někdo elektriku na mě, tak to neudělali, ale těch 50 tisíc jsem zaplatit musela. Nemohli jsme spotřebovat za rok tolik elektriky, protože jsme měli v bytě také plyn.
Když jsem zaplatila tento dluh, tak už nezbylo na nájem, a tak mi vznikl další dluh, který jsem už nemohla zaplatit, protože jsem musela také nakrmit děti.

Jak se k vám chovají úřednici?
Nikdo z úředníků se s námi nechce bavit. Byla jsem za sociální pracovnicí a řekla jsem jí, že mám vykradený a zdemolovaný byt, a ona mi řekla, že to je můj problém.

Miroslav Gábor, 33 let
Jaké důvody vás vedly k odchodu do Anglie?
Především rasistické. Můj syn byl napaden spolužáky, když mu bylo devět let a chodil do třetí třídy. Cestou ze školy ho chtěli podpálit. Způsobili mu velké popáleniny na těle. Šli jsme s ním k doktorce a potom na policii, ale tam s tím nic nedělali. Když jsem to nahlásil škole, také s tím nechtěli nic mít a jako důvod uvedli, že se to stalo mimo školní budovu.

Co jste od Anglie očekával?
Chtěl jsem, aby moje děti žily v bezpečí a také jsem očekával, že se tam budou mít lépe. Byli jsme tam s rodinou osm měsíců.

Potkal jste se v Anglii s rasismem?
Tam není rasismus, žijí tam lidé různých národností, snášejí se dobře a navzájem si pomáhají. Když řeknete, že nemáte práci a že jste emigrant, tak vám pomohou.

Proč vás vrátili domů?
Oni mě nevrátili, bylo mi smutno po rodině v Čechách. Proto jsme se rozhodli dát tam stopku a vrátit se zpět.

Jak byste chtěl žít?
Chtěl bych žít v pohodě, v klidu, aby mě nikdo nenapadal, stejně tak i mou manželku a moje děti. Chci žít slušně, bezpečně jako každý jiný občan. Když to nepůjde, tak budu emigrovat znovu.

Miroslav Gábor ml., 10 let
Jak mě chtěli spolužáci podpálit? Ze školy jsem měl jít původně s bratrancem, ale on měl vyučování déle než já, tak jsem šel sám. Na mostě mě chytli kluci ze třídy, tři mě zatáhli ke stromu, a tam mně zapálili šál, který jsem měl na krku, protože byla zima. Kdybych ho neodhodil, měl bych spálený celý krk. Pak mně pálili prsty a nohu. Nebyl jsem svázaný, drželi mně. Bránil jsem se ze všech sil a nakonec se mně povedlo utéct domů.

Gejza Horváth
Foto: autor