I zasvěceným kruhům uniklo pozornosti, že poslední červnové zasedání Rady vlády pro záležitosti romské komunity projednávalo zásadní otázku reálného plnění vládního programu integrace Romů do společnosti a jeho pokračujících nedostatků. O tomto zasedání jsme vás informovali v minulém čísle Romano hangos.

Jednání k tomuto bodu bylo uzavřeno tím, že ke zlepšení dojde promyšlenější, systematičtější a programovější prací kanceláře rady. V podstatě tak, že do konce prázdnin bude vypracován podrobný návrh postupu aktualizace koncepce integrace v různých variantách s důrazem na širokou spolupráci zúčastněných složek a jejich kooperaci. V podstatě jakýsi „akční plán“.
Obávám se, že někteří členové rady nepochopili podstatu věci. Většinou to byli její romští členové, bohužel. Osobně výsledek této diskuse pokládám za dosti výraznou porážku kritických snah, směřujících proti nedostatečnosti vlády a její neochotě angažovat se důsledně k plnění přijatého programu.
Těch příčin je více a vláda mezi nimi hraje sice významnou, nikoliv však jedinou roli. Lze říci ve zkratce, že je to výsledek celospolečenského názoru a neochoty přiznat, že problematiku soužití Romů ve společnosti je třeba řešit státotvorně, koncepčně a důsledně. Toto se přenáší i do vlády a tlak občanských iniciativ na ni je slabý. Nahrává tomu situace, kterou nemusíme zrovna pokládat za katastrofální.
Myslím si, že usnesení, které rada přijala, znamená jen mírný pokrok a nepovede k výrazné změně při realizaci koncepce. Připouštím, že to může být pro radu v tomto momentě maximum, čeho bylo možno dosáhnout. Ten výsledek odpovídá současnému personálnímu obsazení rady i její kanceláře a úrovni osvícenectví v hlavách romských členů rady. Mám dosti vtíravý pocit, že se mnozí z nich spokojují tím, že alespoň oni mohou účinněji konat práci ve svých úřadech a dílčích organizacích a vzdálený cíl jim uniká. Znám ten pocit. Dříve nebo později jim dojde, že to nestačí.
Fakt je ovšem jeden: kdyby existovala silná a legitimní romská reprezentace, těžko by se Rada vlády pro záležitosti romské komunity mohla spokojovat s výsledky v mezích mírného pokroku a vláda dělat případně i mrtvého brouka, jak se někdy stává. Jednou prohranou bitvou ovšem válka zdaleka nekončí!

Karel holomek