Slyším, že tím nejpádnějším argumentem pro enormní zvýšení platů policistů bylo to, že riskují svůj život při výkonu povolání. Tento argument by určitě obstál, kdybychom mohli říci, že v ostatních povoláních tomu tak není.

Zvýšení je plošné. Kolik však policistů mezi všemi skutečně riskuje svůj život? Deset, dvacet procent? A co těch zbývajících osmdesát? Ti se krásně a pohodlně svezou, neníliž pravda? Trochu velký přepych za dané situace!
Všichni dobře víme, že jsou jiná povolání, která taková rizika podstupují dnes a denně a při tom tento argument neuvádějí. Na prvním místě bychom mohli uvést lékaře. Například každý chirurg má ve svých rukou denně život několika pacientů, za týden jich jsou desítky a za měsíc už stovky. Při tom potřebuje ke své práci vědomosti nepoměrně širší a náročnější než jakýkoliv policista nebo hasič. Při výkonu své práce riskuje chirurg svoji odbornou pověst a tíha odpovědnosti, která na něm při některých zákrocích leží, je obrovská. Jeho práce tedy vyžaduje i vysokou psychickou odolnost a připravenost. Ta odpovědnost je na lékařích vždy, stejně tak jako u policistů, i když v rovině jiné. Proto ten příměr uvádím.
A co vědci? Nedá se jejich práce v laboratoři, kdy hledají cestu, jak likvidovat epidemie a jiná ohrožení, přirovnat k záchraně stovek a tisíců lidských životů? Pravda, nepotřebují k tomu hrubou sílu a nečelí smrti tváři tvář jako policisté a požárníci, o vězeňských dozorcích ani nemluvě. Potřebují k tomu daleko více: odvahu jiného druhu, neskonalou trpělivost a duševní schopnosti, které se rozvíjejí po celý dlouhý život. Jiní zase posunují vývoj dopředu a umožňují lidem kvalitnější bytí, lepší a výkonnější práci a vůbec pokrok lidstva. Ten úžasný rozvoj jsme nejvíce mohli sledovat v právě uplynulém dvacátém století. Bylo ho dosaženo díky vědcům. Nestojí právě tohle za zvláštní ocenění?
A co učitelé? Bez nich a jejich práce by se přece nikdy žádný vědec neobjevil. Učitelé nesou velký díl odpovědnosti za to, jaká bude společnost dospělých. Není i v jejich práci snad nepřímo zakotvena odpovědnost za lidské životy?
Každá společnost si váží především mozků. Svaly jsou hlavně k tomu, aby mozek mohl dobře fungovat. Tuto hierarchii každá vyspělá společnost dodržuje, i když je jasné, že vztah mezi svaly a mozkem je dvousměrný a musí být jako takový zachován. Naše společnost, ke své škodě, se této hierarchie nedrží – a to už seshora. Jak to pak může vypadat tam dole? Je ošidné přicházet s argumenty, které se při bližším zkoumání ukáží být povrchní a podle potřeby přitažené za vlasy k prosazení něčeho, co není domyšleno do důsledků.
Naše autority, které s tímto nápadem přišly a uvedou ho v život, jsou jen odrazem celé společnosti. Jaká ta společnost je, ukazuje tento případ vedle mnoha dalších, dosti zřetelně.

Karel oswald