V souvislosti s uzavíráním evropského integračního procesu se záležitosti Romů stávají stále výrazněji předmětem zájmu evropských institucí, organizací i sdělovacích prostředků. V Radě Evropy probíhá jednání o zapojení Evropského romského fóra do evropských struktur, v Bruselu pracuje Evropské romské informační středisko (ERIO), Světová banka se připojuje k iniciativám na podporu integrace Romů.

Zpravodaj ČTK informoval o tom, že britský deník The Times se velice kriticky vyjádřil k situaci Romů v zemích, které se stanou novými členy EU. Britský list v poznámce o situaci Romů v těchto zemích uvádí: „Vítejme novou Evropu diskriminace, chudoby a apartheidu… Příští rok tento strádající a na okraj společnosti odsunutý národ, počtem větší než obyvatelstvo Irské republiky, získá občanství EU a stane se naší finanční odpovědností. Bohužel je jen málo známek, že přistupující státy pochopily svou odpovědnost.“
Dále připomíná, že chudoba a útisk pětimilionového romského národa se stane ekonomickým problémem Evropské komise. Skoro šest desetiletí po pádu třetí říše stále zacházejí východoevropské vlády s dětmi etnických menšin jako s mentálně postiženými. Světová banka uvádí, že 64 procent romských dětí v ČR navštěvuje zvláštní školy ve srovnání se čtyřmi procenty z celkové populace.
K této kritice se připojují také evropští experti, kteří se ve francouzském Dijonu radili o tom, jak zlepšit situaci Romů. Konference expertů se konala pod záštitou Rady Evropy a hlavním tématem byla otázka vzdělání romské populace, jejíž celkový počet v Evropě se odhaduje na deset milionů; téměř polovina je ve školním věku. JeanPierre Liégeoise, ředitel romských studií University René Descartese v Paříži, vidí hlavní příčinu existujících problémů v diskriminaci romské menšiny. Na nedávné konferenci o romské problematice v Budapešti, které se zúčastnili předsedové a místopředsedové vlád osmi zemí střední a východní Evropy prohlásil maďarský premiér Péter Medgyessy: „Dobrá vůle řešit romský problém již nestačí. Potřebujeme konkrétní projekty. My politici za to neseme odpovědnost. Na řešení nahromaděných problémů ale už jedna generace nestačí, a proto nesmíme dále s řešením otálet.“
Zdá se, že představitelé mezinárodních institucí a organizací, stejně tak i ti vládní, si uvědomují (opožděně, ale přeci), že řešení záležitostí Romů již nesnese odkladu. Ale naprosto jiná situace panuje na úrovni místní samosprávy, kde vznikají problémy „diskriminace, chudoby a apartahidu,“ na které britské The Times tak kriticky poukazují. Například Program nulové tolerance vyhlášený zastupitelstvem ve Slaném je toho zdrcujícím příkladem a podobně je tomu v České Lípě, Jeseníkách, Semilách, Rokycanech, Mladé Boleslavi, Sokolově, Ústí nad Labem aj., kde se místní politici zbavují své osobní odpovědnosti za řešení problémů spoluobčanů. Pokud se místní politici budou nadále stavět k Romům tak, jak se staví, předsevzetí vrcholných politiků, mezinárodních institucí a organizací zůstanou pouhými nenaplněnými deklaracemi a neuskutečněnými záměry.

Ondřej Giňa