Předseda vlády Vladimír Špidla byl jedním z mála politiků, který se nepřipojil k řečem o invazi slovenských Romů do ČR. Je premiérem vlády, která si klade za cíl ozdravit finance a přitom příliš nepoškodit ty nejpotřebnější, kteří jsou závislí na sociálních dávkách.

Po vaší schůzce se slovenským premiérem Mikulášem Dzurindou se začalo hovořit o 20 tisících slovenských Romů, kteří zaplavují Českou republiku. Jaký je váš názor na tuto údajnou invazi?

Musím říct, že je údajná. Žádné skutečné údaje ji nepotvrzují. V současné době probíhají odborné debaty, zda nějaký příliv skutečně existuje a v jakém rozsahu.

Všiml jsem si, že slovenští Romové většinou přijíždějí za prací, ale to se týká všech slovenských občanů.

Jistěže ano. Slovensko je nám blízké v plném slova smyslu, kulturně, jazykově, zeměpisně, takže slovenská pracovní síla vždycky do Čech chodila a naopak. Je pravda, že ta česká podstatně méně, ale ta výměna vždycky byla.

Česká republika je ze zahraničí chválená za to, že má svůj program romské integrace. Do jaké míry ho vláda skutečně bere za svůj?

Vláda to bere vážně a program je samozřejmě, jako všechny takové komplexní programy, zaváděn ne zcela důsledně. Ale vláda tento program naplní.

Jednou z příčin kritiky ČR je převládající segregace ve školství, kdy mnohé zvláštní školy jsou převážně romské.

Vzdělávání je součástí vládního programu. Poměrně důležití jsou romští asistenti, kteří pomáhají dětem se uplatnit. Značný důraz je kladen na předškolní výchovu. Ale to, že jsou Romové ve zvláštních školách, často nesouvisí s ničím jiným, než že mají opravdu výukové problémy. To není dáno nějakou rozumovou nedostatečností, ale je tam kulturní přechod, který je těžký. Důležité je si uvědomit, že zvláštní školy jsou rovnocenné s jinými školami. To znamená, že lze z nich jít na střední školu a otvírají tu cestu až nahoru, není to nějaká slepá větev. Ale je vhodné hledat cesty, které tento krok obejdou a umožnit přístup do základních škol. Ale zvláštní školy nezaniknou. Vždy bude existovat skupina dětí, která bude potřebovat koncentrovanější přístup a zvláštní pedagogiku.

Pokud vláda chce prosadit politiku integrace, musí ji podpořit obce. Má vláda nějaký mechanismus, který by umožňoval na ně vyvíjet jistý tlak, aby nejednaly v rozporu s vládní politikou?

Přímá možnost přikazovat není. Obec je samospráva s původní působností. Dá se samozřejmě působit a ovlivňovat různými grantovými systémy, debatou, metodicky nebo vyžadovat plnění zákonů, pokud jsou věci zákonně upraveny, ale obecně nelze obci přikazovat. Jde spíše o metodu dialogu a finančních pobídek.

Co přinese nejchudším, tedy do značné míry i Romům, nová vládní ekonomická reforma, kterou se pokoušíte prosadit?

Přinese jim životní jistotu, protože stabilizuje veřejné finance a sociálně slabí jsou závislí na veřejných financích. Takže v tomto směru bude pro ně výhodná. Jinak je výrazně nezasáhne kromě toho, že budou zpřísněny některé postupy v rámci sociální pomoci. Bude testován i vybraný majetek. Tedy nejen to, jaké mají příjmy, ale i to, zda nemají velké majetky.

Romové patří k lidem nejhůře postiženým nezaměstnaností, nejenom kvůli své pleti, ale i proto, že nemají dostatečné vzdělání. Ve stavebních profesích často neseženou práci jinak, než načerno. Počítá vláda s tím, že podpoří lidi, kteří pracují legálně a naopak bude důsledně postupovat proti černé práci?

Obojí je součástí vládních záměrů. Tím prvním je umožnit do určité míry souběh sociálních dávek a pracovní činnosti, pracovně tomu říkáme prémie za aktivitu. Pak předpokládáme, že lidé, kteří jsou dlouhodobě nezaměstnaní, by měli odpracovat alespoň osm hodin pro obec, aby získali plný přístup k sociálním dávkám. A pokud jde o důraz na boj proti černé práci, tak to je celkem jasné. Je to vážné zlo a je to nekalá konkurence. Proti tomu je třeba se vážně stavět. V praxi to zatím nefunguje. Proto se budou v rámci úpravy zákona o zaměstnanosti měnit kontrolní pravomoci úřadů práce. Dnes se před takovou kontrolou musí úřad ohlásit předem. Chceme to změnit a doladit spolupráci s policií.

Politici ODS dnes mimo jiné prosazují nejen rovnou daň, ale také rovnou plošnou sociální dávku. Co by podle vašeho názoru taková rovná sociální dávka mohla přinést?

Obrovské riziko a důchody na úrovni čtyř tisíc korun. To je ta podstata. Ta představa je velmi primitivní a jednoduchá. Všichni budou dostávat čtyři tisíce korun z veřejných rozpočtů po celý život a z této dávky mají vyžít i v případě důchodu. Čistě teoreticky to vypadá výhodně, když nemáte žádnou smůlu a jste zdravý. Ale jakmile začnete být dlouhodobě nemocný nebo nezaměstnaný, tak dostanete čtyři tisíce a nic. A potom vám ty peníze budou chybět k důchodu. Když budete nemocný, také vám budou dávat jenom ty čtyři tisíce, což je velmi málo. Není mi jasné, jestli se z těchto peněz budou platit i zdravotnické výkony. Pokud jsem tu reformu dobře četl, tak chtějí zavést něco jako skutečné zdravotní pojištění, které bude založeno na principu pojistného rizika. Platil by také princip nepojistitelných rizik. To znamená, že na některé nemoci by vás vůbec nepojistili. To je neobyčejně tvrdé a kruté.

Takže by to nejhůře dopadlo na lidi, kteří tu pomoc potřebují?

Samozřejmě. Ti, kteří pomoc nepotřebují, by z toho mohli mít výhodu. Protože by dostali jakoby čtyři tisíce navíc. Ale to je jenom zdánlivé, protože to na důchodové pojištění nestačí. Výhodu by z toho měly jen důchodové fondy. Ti, co potřebují pomoc, by na tom strašně prodělali.

Roman Růžička