(Romano hangos č. 7) Po přečtení tohoto článku jsem se musel zamyslet nad tím, co školák z Broumova, který se dostal do konfliktu s učitelem, musel prožívat. Co se v něm muselo odehrávat, když došlo k tomu nedorozumění. Nikdo se ale nezeptal na to, proč nechtěl cvičit, proč odmítl, co ho k tomu vedlo, zda nějaké problémy.

Nikdo se nezeptal učitele, proč se tak zachoval, proč tak reagoval, proč volil tento způsob řešení. Je normální, když dítě nechce a má zřejmě nějaké problémy, navrhnout „dám ti pětku a hodinu si nahradíš“? To mi připomíná dobu totalitní, kdy i já jsem prožíval takové situace a určitě ne sám. Postupovali bychom stejně, nebo bychom se snažili dát žákovi možnost výběru, co by v té hodině zrovna mohl dělat (např. zalévat kytky, zopakovat si předmět, kterému nerozumí, udělat si úkoly, protože na to nemá doma dobré podmínky). Myslím, že existují možnosti vyřešit problém nejen v hodině tělocviku. Musím otevřeně říci, že jsou vinny obě strany. Z článku vyplývá, že stačilo vyřešit vše smírnou cestou, ale společně. Vnímám to jako další příklad, jak by se dle mého soudu neměly podobné případy řešit.

Proč konečně někdo neřekne: Ano, doba se mění a my všichni musíme též něco pro to udělat. Změňme školy na školy dle potřeb žáků. Dostávám se opět k řadě aspektů, které by napomohly k toleranci a multikulturnímu myšlení všech i k vzájemnému porozumění. Nechci nikoho učit, jak by to měl dělat, ale chci poukázat na to, že jedině společně jsme schopni pochopit jeden druhého bez rozdílu věku, jedině tak jsme schopni společně komunikovat a řešit problémy v různých oblastech veřejného života. Společně diskutujme o všem, co nás trápí. Problém ale asi bude v tom, že nejprve je potřeba projevit ve škole zájem žáků i učitelů. Hovořme o tom, že škola je prostředník v komunitě, je ten nejdůležitější stěžeň, kolem které se vše odehrává. Nemůžeme tady až tak hovořit o tom, že rodina a žák jsou ti první, ale především škola. Škola je ta, kdo připraví všechny děti ke vstupu do společnosti.

Co je důležitější? Aby člověk zvládal školní osnovy a vše s tím spojené, nebo se aby dokázal zapojit dobře do společnosti? Je celá řada otázek, které bychom mohli probírat na různých jednáních a seminářích, ale pokud se to neobjeví v praxi, tak takové semináře moc nepomohou. Chce to vstupovat do škol, jednat a hovořit o problémech, které tam jsou. Každá škola má svoje specifické problémy, ale některé jsou si velmi podobné. Cílem mé reakce na článek o třináctiletém obviněném žákovi je poukázat na jiné možnosti řešení, podat pomocnou ruku, projevit zájem. Vyvolat diskuzi, jak bychom mohli společně takové věci řešit a podílet se a vytváření tolerantní a multikulturní společnosti. Daniel D. King, Blansko