Petr Tulia, předseda Demokratické aliance Romů ČR, pořádal festival Romská píseň v Rožnově pod Radhoštěm letos podeváté. Představitelé města již pokládají tuto akci za tradiční. Když Petr Tulia přivede účinkující na náměstí T. G. Masaryka, lidé sedící na lavičkách a v letních zahrádkách se seběhnou a s obdivem a nadšením je povzbuzují. A když je potom představuje v amfiteátru na pódiu, mezi diváky jsou domácí, zahraniční i domácí turisté a samozřejmě také Romové.

Co vás vedlo k tomu, že organizujete Romskou píseň?
Byl jsem vyzván, abych převzal štafetu romských festivalů konaných dříve ve Strážnici. A tak jsem zkusil pořádat festival na Valašsku, jen pod jiným názvem. Město tomu bylo nakloněno. Romská píseň se již tradičně odehrává ve Valašském muzeu v přírodě a těší se velké oblibě.

Jak jste byl spokojen s letošním ročníkem?
Musím přiznat, že tento rok jsme pozvali mnoho souborů zvučných jmen. Mám pocit, že devátý ročník se opravdu vydařil. Soudím to podle pochvalných a děkovných dopisů od významných hudebních osobností, ale také posluchačů a příznivců romské muziky.

Co vám osobně přináší festival?
Myslím si, že je dobré dostat do hlediště vedle sebe Romy i majoritní společnost, nechat je poslouchat něco společně. Romům chci přiblížit to, co ztratili, chci jim ukázat, jak vyrostli naši umělci a představit různé žánry muziky. Čechům chci zase přiblížit nás Romy, naši kulturu, naše zvyky a tradice, ukázat jim, co v nás je. Romskou písní chci sblížit Romy a Čechy. Když jsou návštěvníci spokojeni, já jsem spokojen ještě víc.

Příští ročník bude již jubilejní, připravujete něco zvláštního?
Ano. Chystám se pozvat mezi účinkující také Romy z Evropy – španělské, německé, balkánské, a také Romy z Ameriky. Budu dělat vše pro to, aby desátý ročník festivalu byl stejně dobrý, jako byl ten letošní.

Hrajete vy sám na nějaký hudební nástroj?
Dnes už se tomu nedá říct hraní, ale dříve jsem hrál na klarinet a cimbál. Hrával jsem v romské kapele, v programu jsme měli převážně romské písně.

Co pro vás znamená muzika?
Muzika je zrcadlo duše. Muzika dává radost, štěstí, vtírá se lidem do jejich srdcí, promlouvá k nim, vytváří a mění jejich nálady. Muzikou se dá vyjádřit vše.

Chtěl byste říct něco na závěr tohoto rozhovoru?
Ano. Co se týče velkých a již tradičních festivalů, bylo by dobré, kdyby se jejich organizátoři domluvili na době konání. Vytvořili by návazný plán tak, aby se v jeden víkend nekonaly dva festivaly jako tomu bylo letos: ve stejném čase se konala Romská píseň a zároveň festival Gypsi Celebration na hradě Svojanov. Sladění termínů by měla být nápomocná i romská média. Divák by měl mít možnost navštívit každý festival.
Závěrem chci také poděkovat všem lidem, kteří přišli do Rožnova, účinkujícím a moderátorkám, a také ministerstvu kultury, které festival dotovalo a ostatním sponzorům.

Gejza Horváth