Většina Romů přišla do České republiky z romských osad a dodnes mají svá rodná místa ve svých vzpomínkách. Život v osadách přinášel radosti i strasti. Na to, jak se obyvatelé jedné osady vypořádali s menší povodní, vzpomíná Jozef Tancoš z Ostravy.

V noci hřmělo a lilo jak z konve. Blesky protínaly oblohu a osvětlovaly romskou osadu s malými dřevěnými domky. Z nebe tekla voda a majestátně si podmaňovala vše, co jí přišlo do cesty. Nával vody byl tak silný, že slaměné střechy neodolaly. Když se ráno Romové probudili, měli v domcích vodu. Navzájem si pomáhali, ze zaplavených domů odčerpávali vodu kýbly a vykopávali rigoly v zemi, aby mohla odtéct.

Romský vajda, starý Andryš, záchranné práce organizoval. Jeho bratr Juťo Kašuko, pastevec gadžovských krav, byl prostředníkem mezi ním a zaplavenými Romy. Předával jim jeho rady a rozkazy. Starý Kožár i se snachou rozebírali dřevěný plot z hustě nabitých březových kulatin, aby uvolnili cestu vodě, která jim sahala až po pás. Kožarova snacha Uľka měla tři děti a ty dováděly v blátě, které zůstalo na dvorku. Mižo, dobrý zedník, který nechyběl ani na jedné gadžovské stavbě, měl zas na starosti odborné opravy rozmáčených domků. Svého přidavače Šuka posílal dům od domu zjistit škody, které napáchala voda. Slaměné střechy látal němý Jano, který byl zase odborníkem na košťata, proutěné košíky, slaměné úly pro včely a různé jiné nářadí pro hospodáře. Jeho žena Helenka, největší krasavice v osadě, mu podávala slaměné došky. Záchranné práce byly v plném proudu a děti v blátě dováděly, křičely na sebe a měly radost. Stará Fadaňa je okřikovala, když věšela mokré prádlo a peřiny na drát natažený mezi dvěma stromy. Zablácená dětská tělíčka omýval opět hustý déšť. Bláto z dvorků a uliček ještě dlouho roznášeli Romové po vesnici. Tak probíhal jeden z mnoha dní v romské osadě. Jozef Tancoš, Ostrava