Letos již po čtvrté Khamoro v Praze předvedlo romskou muziku z rozličných koutů světa. V České republice tak mají lidé možnost vidět to nejlepší, co v romské muzice je. Významná je též možnost srovnání, vždyť pro mnohé Romy i Čechy jsou romskou muzikou jen čardáše. Na Khamoru mohou návštěvníci slyšet rozdíly mezi romskými hudebními styly z různých částí světa a poznat určité světoobčanství Romů – jejich schopnost přijmout mnoho prvků z kultury okolního většinového etnika, přijmout, pozměnit a prezentovat svým neopakovatelným způsobem. Platí to o uherských čardáších, španělském (andaluzském) flamenku, jazzu. Romové vlastně ve všech zemích, kam přišli, vstoupili do místní kultury, přejali ji, pozměnili a nadále zůstali Romy. Za možnost poznat tyto kulturní odlišnosti mohou být lidé, kteří mají zájem o hudební bohatství skryté pod pojmem romská muzika, organizátorům vděčni.

Je také dobré, že Khamoro se neomezuje jen na muziku. V každém ročníku se našlo místo na výstavu a na semináře o romských problémech. Letošek přinesl i jednu lahůdku – přednášku předsedy romského Penklubu Rajko Djuriče o romské literatuře. Snad každý, kdo jej poslouchal, se setkal s něčím, co ho překvapilo, co pro něj bylo neznámé. Třeba o významné roli židovských přátel při založení romského Penklubu.

Festival lze označit za zdařilý a obohacující. Objevují se kritiky, že je příliš drahý a že by peníze šlo využít lépe. Drahý bezesporu je, ale pokud chce nabízet různorodost a kvalitu, nemůže být levný. A setkat se s kvalitou a různorodostí romské kultury má význam nejen pro Čechy, ale i pro Romy samotné. Kulturní obohacení, které taková akce přináší, má význam samo o sobě. Navíc i námitka, že peníze by mohly posloužit jinak a lépe, je poněkud falešná. Většina peněz, které směřují na festival, by na nějaké romské projekty vůbec nešla.

Přestože festival oceňuji, najde se něco, co mi vadí. Myslím si, že by se měl trochu víc otevřít a rozkročit. Jistě by neuškodil nějaký menší koncert pod širým nebem, třeba na Žižkově nebo na Smíchově, kde žije početná romská komunita. Také nepokládám za vhodné, že se festival omezuje pouze na Prahu. Jistě, hlavní město je kulturním střediskem státu, ale neměly by se zavrhovat ani další možnosti prezentace romské kultury. Stálo by za to, aby organizátoři zvážili, zda neuspořádat dva až tři koncerty v některých dalších městech. Mělo by to význam nejen pro Romy, ale i pro Čechy, kteří kvalitu a různorodost romské muziky neznají. Roman Růžička