Mnozí říkají: Kdybychom měli víc peněz, jeli bychom jinam

Proč Česká republika
Mnozí Romové uvádějí, že by jeli do jiné země, kdyby měli dostatek peněz. Další důvody jsme již uvedli dříve. Vysoce je hodnocená rovněž doba „za komunistoch bolo najľepši“, anebo tzv. „Havlova amnestia“. Uveďme příklad rodiny, která žije už od 70. let v ČR: stále udržuje čilé kontakty se Slovenskem, syn si vzal manželku ze Slovenska. Rodina je integrovaná, má vlastní bydlení, televizi, video, pračku atd. Všichni pracují a děti získaly vyšší vzdělání. To může být pro slovenské Romy pozitivním impulsem. Migrace do ČR byla navíc dlouhé roky nejenom možností, ale také vynucovaným přístupem státu k této menšině. V 70. letech byl odchod ze Slovenska do Čech masovou záležitostí.

Přesto však není ČR hodnocena jako prestižní azylová země a přicházejí sem zejména chudší, kteří nemají možnost ušetřit peníze na odchod jinam.
Migrace se někdy jeví jako možnost zkusit štěstí, jako jediná smysluplnější šance zlepšit svou situaci. Drtivá většina žadatelů o azyl ze Slovenska si svoji budoucnost po ukončení azylové procedury neumí představit. Jakákoli konstruktivní, realistická vize téměř schází. Někteří uvažují o možnosti usadit se u příbuzných žijících v Čechách. Mnozí na Slovensku nevidí žádnou perspektivu, domnívají se, že vše bude jenom horší.
Ukazuje se však, že mnoho Romů odmítá z různých důvodů návrat (nemají se kam vrátit, bojí se útoků lichváře) i po počátečním vystřízlivění a potížích se získáním bytu či práce, a rádi by se v České republice usadili.
Musíme říct, že jejich očekávání jsou naplněna. Vzhledem k potřebě uspokojit především základní životní potřeby (jídlo, spánek, střecha nad hlavou) či mizící pocit ohrožení, tomu nemůže být ani jinak. Návrat někdy podmiňují pozitivními změnami, které by v SR musely nastat: především možností získat práci, bydlení, omezení činnosti skinheadů a tím snížení pocitu ohrožení. Je zajímavé, že lichva se stala tak běžnou a zažitou, že ani jeden respondent nepožaduje zásadnější zásah vůči lichvářům.

Jaký je žadatel o azyl
Profil žadatele o azyl ze Slovenska do ČR je ve výrazně zjednodušených rysech takový: je to mladý člověk, se širší rodinou (různými segmenty), základním nebo učňovským vzděláním, nezaměstnaný. Není soudně trestán a když, tak jenom za drobnou kriminalitu. Především slovenské národnosti. Bez reálné možnosti získat práci. Jako důvod odchodu uvádí celý komplex problémů (od nemožnosti získat práci, bydlení, přes lichvu, špatné vztahy v rodině, až po pocit diskriminace). Stěžuje si na nezájem státních orgánů a poli cie. Migrace je podpořena nejbližším rodinným i širším komunitním společenstvím. V některých případech se stává masovou záležitostí. Po příchodu do pobytového střediska musí některá přehnaná očekávání korigovat, přesto je (vzhledem k uspokojení základních životních potřeb) spokojen. Nechce se vrátit a komu to v ČR nevyjde, mnohdy uvažuje o možnosti zkusit to v některé další evropské zemi. Někteří se chtějí usadit v ČR, zejména ti, kteří tady mají rodinu.
Je nutné přiznat, že pro Českou republiku nese tato migrace mnoho sociálních rizik. Například zcela zřejmý přenos modelů slovenské lichvy z romských osad do českých romských komunit, zejména v té nejbrutálnější podobě. Slovenským Romům jako celku migrace rozhodně nepřináší užitek, neboť odcházejí především mladí lidé s vzděláním.
Zdá se, že tíha odpovědnosti řešit tyto problémy leží na bedrech slovenských státních orgánů, ale též romského etnika jako celku.
Je nepochybně nutné řešit otázku katastrofální sociálněekonomické situace slovenských Romů, jejich vzdělávání, lichvu a další chronicky známé problémy. Bylo by jednodušší, kdyby romskou migraci „někdo“ organizoval. V tom případě by stačilo represivně rozbít buňku takovéhoto „narušitele“ a vše by bylo vyřešeno.
Ukazuje se však, že problém je daleko hlubší, situace daleko komplexnější a zasahuje do daleko více oblastí, než bychom byli ochotni přiznat. To jenom potvrzuje přiznání azylu několika východoevropským Romům v krajinách západní Evropy a severní Ameriky.
Tedy i prostředky na řešení budou muset být daleko účinnější a komplexnější.

Dr. Jozef Murin, psycholog
dodo.murin@post.cz
Foto: autor