S určitou nadsázkou se dá říci, že v ČR patří politika mezi nejlukrativnější podnikatelské aktivity. Ano, čtete správně: podnikatelské.

Těmi privilegovanými podnikatelskými subjekty jsou politické strany. Stranické sekretariáty rozhodují o tom, koho přizvou k bohatému stolu. Nepotřebují k tomu nic víc než jednou za čtyři roky přesvědčit občana ve volbách, že právě jejich strana je ta pravá, která splní zcela jistě to, co si žádá.
Tyto strany stále více fungují jako firmy a lobbistické organizace, které prosazují zájmy soukromých a polostátních podniků. Účast poslanců a jejich manželek, jakož i manželek ministrů v různých dozorčích radách, o tom nikoho nenechá na pochybách. Stejně jako těmito podniky placené nelukrativnější a nejlákavější pobyty v přepychových hotelích při příležitosti akcí, v nichž se tyto politické celebrity mohou blýsknout.
No dobrá! Svět je už tak uzpůsoben, ale nic by nemělo být zadarmo. Kdyby totiž politik splnil, co slíbil, pak by možná i občan připustil, že si za to zaslouží nejen třešničku na dortu, ale i celý dort, a to zcela zadarmo. Už obludná a nevídaná privilegia českých poslanců jsou však více než to.
Pohříchu však práce našich poslanců a vysokých úředníků tomu neodpovídá. Po 13 letech české cesty k demokracii je to tak, že i slušní lidé, původně plni chvályhodných ideálů, časem „zvlčí“ a zapadnou do arogantního prostředí, v němž se pak překvapivě pohybují se samozřejmostí ryby ve vodě.
Tomu stavu by měla být učiněna přítrž. Třeba tak, že zajdeme za příslušným poslancem a přímo do očí mu řekneme, co si o něm myslíme. Věc nestojí tak, že by vás poslanec mohl odmítnout přijmout. Ten, kdo má odpovídat na otázky, je on, nikoliv občan. Ani audienci u ministra není nutno pokládat za zvláštní privilegium nebo milost, která je vám poskytnuta. Je to přesně naopak. Jen si na to zvyknout a být v tomto směru odhodlaným občanem, který nedá poslancům ani ministrům řádně vydechnout.
Závěr, který je obvykle činěn, že totiž už stranu, v níž příslušný poslanec kandidoval, nebudeme napříště volit, má jednu dosti závažnou chybu. Je tu nějaká jiná strana, na jejíž bedra bychom mohli naložit břímě našich potíží s pocitem, že je bude řešit poctivě, čestně a neúhybně? Zatím jsme v pozici občana, který si může vybírat mezi těmi méně či více politicky zkorumpovanými. I to není tak málo, kdyby si český občan dokázal dělat patřičné analýzy z předcházející jejich činnosti a podle toho se v dalších volbách zařizoval. Ale ani takových občanů nemáme příliš mnoho. Prostě – česká cesta k demokracii.

Karel Oswald