Velký Dvůr u Pohořelic – Mladí lidé, kteří opouštějí dětské domovy, často končí jako bezdomovci. Je to dáno tím, že se o sebe neumějí postarat. Na pomoc se jim snaží přijít domy na půli cesty. Jeden z nich je asi třicet kilometrů od Brna, na zámečku ve Velkém dvoře u Pohořelic, a založilo ho Sdružení pěstounských rodin.

S jakými problémy se klienti potýkají, ukazuje i historka, která se jednou stala při přípravě společné večeře. „Jeden klient dostal bochník chleba, aby ho nakrájel – jen stál a nevěděl, co si počít. Vždycky totiž dostával chleba nakrájený, takže to bylo jeho první setkání s celým bochníkem,“ ilustroval problémy některých klientů vedoucí Domu na půli cesty z Velkého Dvora Libor Popela. Tato možná úsměvná historka naznačuje i další problémy. Někteří lidé neumějí hospodařit s penězi a musí se to naučit. Mají také značné problémy s tím, aby se dokázali orientovat na úřadech či při shánění zaměstnání. Přibližně během jednoho roku by se to měli v novém přechodném bydlišti naučit. „Jsme rádi, když je naučíme normálně žít,“ vystihuje cíle vedoucí Popela.
Někteří lidé zůstávají ve Velkém Dvoře rok, jiní i déle. Záleží na tom, jak rychle jsou schopni se adaptovat na normální život. „Musí se naučit, jak vycházet s penězi. S těmi, co hospodaření s penězi nezvládají, se domluvíme, že jejich výplatu si vezmeme a dáváme jim ji postupně. Zpočátku po týdnu, později po čtrnácti dnech,“ uvedla sociální pracovnice Blanka Klimešová. Aby však měli s čím hospodařit, musí mít práci. To je také úkol pro sociálního pracovníka. „Klienty, kteří to potřebují, doprovázíme na pohovory. Zatím nám místní firmy vycházejí vstříc,“ dodala.
Skutečnost, že dům není v Brně, ale dál, je záměrná. „Chtěli jsme, aby šlo o chráněné bydlení. Aby to nebylo přímo ve velkém městě, ale zároveň dostatečně blízko, aby lidé mohli dojíždět za prací. Třicet kilometrů je ještě relativně dobré. Chráněné bydlení má výhodu, že nemají tolik šancí zapadnout do nějakých part, které by je stáhly dolů. To by ve městě šlo zajistit daleko obtížněji,“ uvedl Popela.
Dům na půli cesty ve Velkém dvoře byl otevřen asi před rokem. Má osm klientů, šest mladíků a dvě dívky. Čtyři kluci se bezprostředně podílejí na rekonstrukci zchátralého loveckého zámečku – jsou zaměstnaní u stavební firmy. Další pracuje v lesním závodě a jeden dělá na poště v Brně. V současné době shání podnájem, aby mohl dům opustit. Kromě zaměstnání mají navíc určitou doplňkovou činnost. Konkrétně biofarmu, která je zatím ve stádiu zrodu. Pěstují tam mátu pro jednu firmu, chovají slepice, ovce a čerstvým přírůstkem je malé hříbě. „Plánujeme, že by někteří mohli být později na biofarmě zaměstnaní. Zatím by ale ještě farma nikoho neuživila.“
Po rekonstrukci zámečku by mělo najít přechodný domov ve Velkém Dvoře 22 mladých lidí. Sdružení pěstounských rodin plánuje kampaň, která by přinesla další zdroje pro financování Domu na půli cesty. Začne poslední srpnový den koncertem ve Velkém Dvoře a vyvrcholí adventním koncertem v České televizi.

Roman Růžička
Foto: autor