Česká Amnesty International (AI) stáhla žádost o grant pro projekt Lidská práva – cesta k zodpovědnosti, podanou k jedné z českých nadací. Brněnská místní skupina AI, která měla projekt realizovat, žádost stáhla vzhledem k minulosti někdejšího podniku Precioza (nynější akciové společnosti Preciosa) spojené se stejnojmennou nadací, a především vzhledem k absenci jakéhokoli vyjádření nadace k porušování práv politických vězňů v provozu v 70. letech. A to i přesto, že se nejednalo o peníze pocházející přímo ze společnosti Preciosa – grantové řízení rozdělovalo prostředky z Nadačního informačního fondu.

O podmínkách práce vězňů v Precioze je možné se dočíst například ve sborníku Charty 77 O československém vítězství editovaném Jiřím Gruntorádem a Petrem Uhlem. Tématu se v roce 1992 věnoval i týdeník Respekt. Ten v článku Černé rodinné stříbro popisuje nelidské pracovní podmínky – nesnesitelná teplota, nemožnost větrání v prostředí zamořeném unikajícím plynem, prachem a chemickými výpary, zoufalý nedostatek vody a jídla, kruté tresty za neplnění norem, práce nemocných atd. Krok, který AI učinila, nadaci překvapil. O tom, zda minulost podniku zveřejnit a případně se od ní distancovat, nadace zatím neuvažovala. Diskusi na toto téma ředitel nadace Ivo Schötta do budoucna nevylučuje – a jak tvrdí, není si vědom toho, že by nadace cokoli záměrně zamlžovala. Důvody rozhodnutí Amnesty podle svých slov chápe. „Je to pro nás ponaučení,“ připouští. Zároveň ale poukazuje na to, že nadace existuje až od roku 1993, kdy už v Preciose práce vězňů využívána nebyla.
Zástupci některých dalších brněnských nevládních organizací, které působí v oblasti lidských práv, by v takové situaci jednaly podobně – shodují se přinejmenším na požadavku na průhlednost v dárcovství.
Jiří Kopal z Ligy lidských práv hodnotí fakt, že Amnesty na situaci upozornila a od žádosti o grant ustoupila, kladně. „Pro nevládní organizace je důležité ve své činnosti zachovávat určitý etický rámec. Když vyvíjejí činnost proti porušování lidských práv a byly by financovány z peněz spojených s porušováním lidských práv, byl by to jistě problém,“ domnívá se právník. V případě rozdělování státních peněz, které tedy nepocházejí přímo z firmy porušující (ať už v historii, nebo nyní) lidská práva, je podle Kopala na státu, jaké si zvolí partnery. „Je třeba žádat maximum informací, o tématu by se měla vést veřejná diskuse. My samozřejmě usilujeme o co nejčistší peníze,“ uzavírá.

Jana Sobotková
www.ecn.cz