V rámci mezinárodního projektu výměny dobrovolníků přijela do ústecké Matiční ulice s dalšími osmi cizinci i Kanaďanka Veronique Lussier. Doma v Montrealu pracuje jako učitelka francouzštiny pro dospělé imigranty. V ČR se čtrnáct dní účastní workcampu, což v praxi znamená, že za odvedenou práci obdrží ubytování se stravou. Pro mnoho účastníků to obnáší nejen možnost cestovat, ale i poznat novou zem a společnost.

Podle slov Veronique pobyt v Matiční nemá vliv na její představu o celé české společnosti: „Vyjeli jsme si i do centra Ústí za zábavou a samozřejmě vnímám rozdíly mezi životem jednotlivých sociálních skupin. Přijela jsem si udělat názor na tuto konkrétní komunitu, a ne na celý národ. V Kanadě panují vůči Romům také předsudky. Lidé je vnímají jako ty, kteří je mohou okrást, kteří se shlukují a přisuzují jim další negativní vlastnosti.“
Sama romskou problematika vnímá jako začarovaný kruh, jehož řešení je úkolem především pro vládu a místní samosprávu. „Zdálo se mi, že lidé z Matiční si nikam jinam nezajdou, ani s dětmi na výlet do nejbližšího lesa. Shlukují se tady na ulici, maximálně jdou na nákup. Nevím, co jim v tom brání, zda se bojí, že budou napadeni, nepochopeni?“
Kontakt s dospělými mnohdy zprostředkovává překladatel, ale s dětmi je pro cizince podle jejích slov jednodušší „ukážeš ruce, zasměješ se, a oni pochopí.“ Rovněž oceňuje přirozenou pohostinnost Romů. „Byli jsme také pozváni do rodiny na oběd. Připravili nám tradiční holubky. Dostali jsme se do jejich soukromí. Dveře byly stále otevřené, děti přicházely a odcházely. To byl pro mne nejintenzivnější zážitek.“
Protože je sociální problematika a etnologie Veroničinou zálibou, vybrala si částečně i z tohoto důvodu práci v České republice. Chtěla rovněž porozumět reakcím svých žáků, kteří coby imigranti přícházejí do cizí země a nerozumějí řeči.

Z podkladů společnosti
Člověk v tísni

Máte pro nás tip, námět či připomínku?
Volejte nebo faxujte na číslo 545 246 674,
mailujte na adresu rhangos@volny.cz