Společenství Romů na Moravě uspořádalo týdenní dětský tábor v rekreační oblasti Lančov, která se nachází poblíž Vranovské přehrady na Znojemsku. Dne 28. července nastoupilo 72 nedočkavých dětí do autobusu a s nimi i deset vedoucích v čele s Irenou Bagárovou a Darinou Říčkovou.
Děti byly ubytovány v chatkách, v krásné přírodě, kde dováděly a věnovaly se zábavným i sportovním aktivitám. Největší radost měly z toho, že mohou být v parném létě u vody, kde bylo možné zapůjčit si loďky. Samozřejmě nechyběly různé soutěže, stezky odvahy a celodenní výlet na zámek v Lančově, po kterém byly všichni řádně unavení.

Irena Bagárová (31) Už pět let pracuje jako koordinátorka programu pro děti a mládež ve Společenství Romů na Moravě. Zorganizovala již pět dětských táborů, každý z nich byl jiný, ale každý úspěšný. „Tam získávám vzácné zkušenosti, tam poznávám, že každé dítě je jiné a vyžaduje jiný přístup,“ říká paní Bagárová. „Zorganizovat tábor není těžké, ale zvládnout děti je už náročnější. Přesto všechno mě to baví, dělám to ráda. Když vidím, jak se tam sblíží, spřátelí a jakou mají radost, tak je to pro mne vyznamenání. Rodiče mi důvěřují a dávají mi to najevo svou spokojeností a přízní,“ dodává.

Proč každoročně organizujete dětské tábory?
Jsem ráda, když se děti mohou dostat z Brna ven, do přírody, na zdravý vzduch a zároveň se něco naučit a poznat. Na táborech podnikáme výlety na hrady, zámky, a jiné historické a kulturní památky, učíme se orientovat v lese a organizujeme různé hry a soutěže.

Mohla byste popsat běžný den?
Tak třeba první den je seznámím s krajinou, programem a táborovým řádem. Druhý den uspořádáme několikakilometrový výlet, ve městě jim pak dáme rozchod, aby mohly napsat pohled domů. Navštívíme historické památky, dětem koupíme malé občerstvení a jdeme zpět. Po večeři vyhodnotíme den, děti jsou unavené a jdou spát.

A jak se vám vyvedl letošní pobyt v Lančově?
Byl velice náročný pro nás i pro děti. Zmáhala nás tropická vedra a dětem se nechtělo do her, výletů a soutěží. Ale přesto všechno jsme šli na výlet. Dbala jsem na pitný režim dětí i jejich dpočinek.

Jaké bylo ubytování?
Chatky byly dobré, ale spíše zaměřené na rodiny, nikoliv na děti. Personál byl zvyklý na to, že toalety si uklízejí návštěvníci sami, ale po domluvě pak bylo vše v pořádku. I na jídle jsme se museli domlouvat. Věděla jsem, že romské děti mají po večeři ještě hlad, a tak jsem měla na pokoji chleba, paštiky, sýry a když přišly třeba v deset večer, že chtějí jíst, tak jsem jim měla co dát.

Na co budou podle vás děti nejvíce vzpomínat?
Myslím, že to bude ten den, kdy jsme od rána soutěžili, večer dělali táborák, rozdávali si ceny a poté jsme uspořádali diskotéku. Děti šly spát později a ráno jsem je musela budit píšťalkou. Moc se jim vstávat nechtělo, dokonce jsem je musela pokropit vodou. Hned byly na nohou a s velkým apetitem k jídlu.
Malé děti si to užily, starší kluky už to moc nebavilo, více je zajímala děvčata než hr. Proto se příštího tábora zúčastní už jen děti do 15 let.

A co úrazy nebo nemoci?
Nic se nám nepřihodilo. Bezpečnost dětí u mě byla na prvním místě, zodpovídala jsem za ně. Jedno dítě mělo vysokou teplotu, i když rodiče nebyli rádi, tak muselo jet domů. Také jsem měla velké obavy z klíšťat, každý den jsem děti prohlížela a před vycházkami je ošetřila sprejem proti klíšťatům. Ke všem děvčatům a klukům jsem se chovala jako k mým vlastním. Nedělám mezi nimi rozdíly. Všichni se diví, ale já to tak cítím.

Jaké jsou romské děti na rozdíl od českých?
Romské děti potřebují větší péči a pozornost, neustále s nimi musíte být v kontaktu. Jsou živější, pozornější a mají rády svobodu. České dítě si v jistých situacích poradí samo, ale romské ne.

Jaký je váš pocit z tábora?
Mám dobrý pocit, tábor se vyvedl, ale pro příště už vím, že čím míň dětí, tím lépe. Tentokrát jich bylo 72 a bylo to náročné.

Jaké bylo loučení?
Když jsme se loučili, děti mi tleskaly a děkovaly. Těšily se sice domů, ale večer za mnou přišly až do bytu. Když se potkáváme na ulici, skáčou mi děti do náruče.

Gejza Horváth
Foto: Irena Bagárová