Když loni v říjnu na pražské tramvajové zastávce na Palmovce čtyři mladíci brutálně zbili Roma Marka Poláka, pravděpodobně netušili, že za necelý rok budou potrestáni. V pátek dne 15. srpna 2003 je Obvodní soud pro Prahu 8 shledal vinnými z pokusu o ublížení na zdraví s rasovým podtextem a výtržnictví a odsoudil je k podmíněným trestům za to, že svým surovým jednáním způsobili Marku Polákovi otřes mozku, tržnou ránu na hlavě a pohmožděniny, nemluvě o psychické újmě. To vše kvůli Polákově etnické příslušnosti.

Je velmi dobře, že české postkomunistické soudnictví učinilo za těch několik let pokrok a rasově motivovaný trestný čin nepřešlo, věnovalo mu pozornost, prošetřilo ho, pachatele dopadlo a potrestalo. Pro mnoho lidí to jistě je důvod k radosti. Začínám však být méně optimistická ve chvíli, když si uvědomím, že všechny tresty, které soud pachatelům uložil, byly podmíněné. „Nejstaršímu z útočníků, devatenáctiletému Jakubu Mělničákovi, soud vyměřil tři roky vězení s podmíněným odkladem na zkušební dobu čtyř let. Jeho tři osmnáctiletí společníci, Tomáš Ovsenný, Filip Kousal a Robert Bouše, dostali podmíněné vězení v délce 1,5 roku s odkladem na dva roky,“ uvedl server iDNES.
Pro jistotu a přesnost jsem vyhledala definici pojmů „podmíněný trest“ i „nepodmíněný trest“. Cituji: „Nepodmíněný trest odnětí svobody je trest odnětí svobody vykonávaný ve věznicích Vězeňské služby ČR. Podmíněný trest je trest odnětí svobody, jehož výkon je podmíněně odložen na zkušební dobu.“
Co to znamená? Člověka, který se cítí být rasistou (viz Mělničákův výrok před soudem: „Udělal jsem to, protože jsem rasista.“) uložený trest nijak netrestá, ani nenapravuje. Trest tím pádem neplní svou funkci. Rasismus je sice teoreticky odsouzen, avšak dopad trestu v praxi znamená, že např. pan Mělničák bude čtyři roky „sekat dobrotu“ a poté může pokračovat v šíření svých rasistických postojů. Pro veřejnost je postoj orgánů státní moci opět signálem, že rasismus lze přecházet a ignorovat.

Jana Kabeláčová